Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Polostrunatci > Graptoliti

Graptoliti (Graptolithina)

      Graptoliti (lat. Graptolithina: název odvozen z řeckého graphos = psát, lithos = kámen) jsou vyhynulou skupinou výlučně mořských koloniálních živočichů, mající vzhled prutů nebo keříků. Jsou v paleozoiku významnou třídou řazenou do kmene polostrunatců (Hemichordata). Mají mimořádný stratigrafický význam v ordoviku a siluru. Dělí se na svě skupiny Graptoloidy a Dendroidy.

Graptoloidi jsou výlučně koloniální živočichové, s podpůrnou a ochranou vnější kostrou (rabdosomem). Rabdosom vytvářeli pučením jedinci (zooidi) jednotlivě obývající komůrky (téky). Jedinci v kolonii byli spojeni tkáňovým provazcem (stolonem). Rabdosom vznikal pučením z počáteční téky (sikula) na proximálním konci rabdosomu. Na distálním konci postupně se prodlužující větve přirůstaly nové téky. Tvar ték je většinou trubicovitý, s ústím různě utvářeným (přímým, zahnutým), někdy vytaženým do trnů. Na rabdosomu mohou být téky jediného nebo dvou až tří typů. Z vrcholu počáteční komůrky, sikuly, vybíhá tenké vlákno (nema), od jejího ústí vybíhá silnější vlákno (virgela). Nema má někdy složité ukončení, s příchytnými háčky a kotvičkami. Organická hmota tvořící rabdosom se nazývá periderm. Její chemické složení není přesně známo, na rozdíl od starších předpokladů dnes víme, že neobsahoval chitin. Vzhled zooidů není znám, předpokládá se podobnost s recentními křídložábrými (třída Pterobranchia), kteří mají vakovité tělo s párem tykadélek k filtraci potravy. Z ultrastruktury stěny téky se předpokládá, že zooidi byli schopni pohybovat se i po povrchu téky, se kterou zůstávali spojeni dlouhým a ohebným stonkem. Z podobnosti z křídložábrými je pravděpodobné, že pokud v téce zooid uhynul, pučením ze stolonu byl v téce nahrazen novým zooidem.

Dendroidi se objevují již ve středním kambriu. Z některých planktonních typů dendroidů se na počátku ordoviku vyštěpují graptoloidi. Dendroidi jsou morfologicky konzervativnější a hlavní morfologické typy přežívají bez větších změn do karbonu, v jehož průběhu vymírají. Stratigrafický význam v příliš nemají.

Mohutný rozvoj skupina prodělává ve spodním ordoviku. V průběhu tremadoku dochází k rozštěpení na dvě hlavní větve: graptoloidy a dendroidy. Graptoloidi prodělávají rychlý rozvoj spojený s redukcí počtu větví (od vícevětevných typů k dvouvětevným a biseriálním typům) a přechodem k planktonnímu způsobu života. Pro tremadok je význačný anizograptová fauna s Rhabdinopora, Bryograptus a Kiaerograptus. V arenigu se rozvíjí dichograptová fauna s význačnými rody Tetragraptus, Didymograptus, Isograptus. Pro střední a svrchní ordovik je význačná diplograptidní fauna s převahou biseriálních typů jako Glyptograptus, Nemagraptus, Dicellograptus aj. Po krizi na konci ordoviku dochází k novému rozvoji od počátku siluru. Přežívají některé biseriální typy (retioliti, diplograpti, glyptograpti) a zejména se rozvíjejí formy s jedinou větví (monograpti; monograptová fauna). Poslední monograpti vymírají ve spodním devonu (stupeň prag). Jednou z posledních oblastí jejich výskytu je i oblast Barrandienu (lom Na Stydlých vodách).


Zdroj: Katedra biologie ZČU v Plzni


Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Monograptus havlicekiŠtorch (1998), Pl. 9, fig. 3rhabdosom PŠ7680
Monograptus havlicekiŠtorch (1998), Pl. 7, fig. 5 PŠ809
Monograptus havlicekirhabdosom PŠ910
Monograptus hayseridva úlomky větví p6233
Monograptus hercynicusjeden kus (positiv) - vitrina I/4 p1488
Monograptus hercynicus2,8 m nad hranicí s vápenci kopaninskými p1487
Monograptus hercynicus p1483
Monograptus hercynicus p1477
Monograptus hercynicus p545
Monograptus hercynicusa - dlouhá větev, špatně zachovaná, b - krátký ĺomek větve p6234
Monograptus hercynicuspoužito H. Jaegerem při revizi svrchnoludlowských graptolitů p1478
Monograptus hercynicus p1035
Monograptus hercynicus p3432
Monograptus hercynicus p1480
Monograptus hercynicusnejmladší graptolit (asi 2 m pod hranicí silur-devon) p1481
Monograptus hercynicus p4717
Monograptus hercynicus p1489
Monograptus hercynicus2,8 m nad hranicí s vápenci kopaninskými p1484
Monograptus hornyiJaeger (1986), Pl. 3, fig. 6úlomek větve HJ58
Monograptus hornyiJaeger (1986), Pl. 3, fig. 2; Pl. 4, fig. 17úlomek větve HJ57

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]