• Úvod
• Paleontologie
• • Bakterie
  • Živočichové
  • • Prvoci
    • Mnohobuněční
    • • Žahavci
      • Lobopodi
      • Členovci
      • Měkkýši
      • Ostnokožci
      • Strunatci
      • Polostrunatci
      • Ramenonožci
      • Mechovky
      • Kroužkovci
      • Hlavatci
      • Archeocyáti
      • Houby
      • • Křemité
        • Vápnité
        • Rohovité
  • Rostliny
  • Ichnofosílie
  • Problematica
  • Falzifikát
• Vyhledávání paleo
• Mapové hledání
• Stratigrafie
• Minerály a horniny
• Odkazy
• Rejstřík
• Kontakty
• Mapa stránek

      Živočišné houby (lat. Porifera) patří mezi nejprimitivnější mnohobuněčné organismy, zároveň ale představují nejstarší mnohobuněčné organismy na Zemi, objevují se již v proterozoiku. Žijí převážně v mořích, ale jsou známí i sladkovodní zástupci.
Spongie jsou přisedlí živočichové, kteří nevytvářejí ani tkáně, ani orgány a nemají ústa ani nervová vlákna. Tvar spongií je velmi proměnlivý, může být vakovitý, pohárovitý, talířovitý, větvený, nebo povlékavý. Měkké tělo živočišné houby je tvořené mnoha typy specializovaných buněk. Charakteristické jsou kanálky, které vedou vodu s živinami do mikroskopických dutin. Ty jsou vystlané límečkovými buňkami (choanocity), které způsobují pohybem bičíku proudění vody. Jiné typy buněk, skleroblasty, vylučují sponginová vlákna, vápnité a nebo křemité jehlice. Tyto pevné elementy tvoří podpůrnou kostru měkkého těla spongie.
Křemité nebo vápnité jehlice jsou tělíska různého tvaru i velikosti s typickým osním (axiálním) kanálkem. Podle velikosti tyto jehlice dělíme na mikrosklerity a makrosklerity. Mikrosklerity jsou drobné jehlice, viditelné pouze mikroskopem při 200 –300 násobném zvětšení. Ve fosilním záznamu jsou extrémně vzácné. Makrosklerity jsou velké jehlice, viditelné pouhým okem. Jsou buď volné, nebo vzájemně pevně spojené, takže vytvářejí celou kostru. Právě kostry spongií a velké jehlice jsou ve fosilním záznamu poměrně časté.
Hlavní typy jehlic se vydělují podle souměrnosti – známe jehlice jednoosé (monaxony), tříosé (triaxony) , čtyřosé (tetraxony), mnohoosé (polyaxony) a bezosé (sphaery). Zvláštním typem tetraxonu jsou desmy, které se vyskytují u značného množství fosilních spongií, tzv. lithistidních demospongií.

Podle typu makroskleritů se spongie dělí na tři třídy:
Demospongea
Hexactinellida
Calcarea

Zvláštní skupinou řazenou k houbám je třída Stromatoporoidea.
Do blízkosti hub bývají řazeni i Archeocyatidi

Z České republiky pocházejí nálezy spongií především z mesozoických, ale i palezoických a kenozoických sedimentů. V paleozoiku Barrandienu (ordovik, silur) jsou místy hojné izolované tříosé jehlice charakteristické pro třídu Hexactinellida. Izolované jehlice spongií jsou hojné i ve svrchnokřídových sedimentech české křídové pánve, kde mohou být horninotvorné a tvoří spongolity. Velmi hojné jsou i kompletní kostry spongií –zejména ve spodnoturonských uloženinách na jižním okraji české křídové pánve a ve svrchním turonu Poohří jsou hojní zástupci tříd Hexactinellida (rody Laocoetis, Ventriculites, Guettardiscyphia), Demospongea (Siphonia, Jerea, Chonella) a Calcarea (rod Pachytilodia). V kenozoiku jsou nálezy spongií sporadické, známy jsou například izolované jehlice třídy Demospongea z neogénu vídeňské pánve.

Autor: Radek Vodrážka