Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Členovci > Merostomáti

Merostomáti (Merostomata)

      Merostomáti nebo-li Hrotnatci (lat. Merostomata) je kdysi velmi bohatá, ale dnes již téměř vymřelá třída mořských členovců, dobře známá z paleontologických nálezů. Dnes zahrnuje 4 (podle některých zdrojů 5) žijících druhů patřících do řádu ostrorepi, přezdívaném také "živoucí fosílie".
Pro evoluci celé skupiny byl významným zástupcem Kodymirus (viz obrázek) z českého spodního kambria - merostomátní členovec, který byl původně považován za zástupce bazální ("primitivní") skupiny Aglaspidida poněkud připomínající, ale nepříbuzné s trilobity (viz obrázek). Po nálezu výjimečně zachovaných končetin byl přeřazen do blízkosti pokročilejší skupiny Eurypterida. Nejpokročilejší skupinou jsou ostrorepové - Limulida, spolehlivě známí od devonu až do karbonu. Jejich problematičtí zástupci jsou však známi i z našeho středního ordoviku.
Svůj název, jak vypovídá obrázek, dostali hrotnatci podle výběžku tvaru hrotu, jenž jim vyrůstá ze zadní části těla. Zástupci prvohorního řádu Eurypterida (tzv. kyjonožci), dorůstali délky přes 2-3 m a byli tak vůbec největšími známými členovci. Někteří jejich zástupci připomínají štíry (Scorpionida) a není zcela vyloučeno, že se z nich štíři mohli i vyvinout.
aglaspis
Obr. 70: Srovnání aglaspidida Aglaspis spinifer s merostomátním členovcem Kodymirus vagans
Tělo jediných žijících zástupců ostrorepů dosahuje maximální délky až 60 cm a skládá se ze dvou tagmat (= prosoma a opistosoma); tělo je zakončeno dlouhým hrotem. Kyčle makadel a třech následujících párů noh mají nápadné gnathokoxální výběžky. Na rozdíl od obou dalších tříd mají hrotnatci končetiny také na opistosomatu. Tyto končetiny jsou příčně listovitě rozšířeny, a navzájem na každém páru srůstají, přičemž pět ze šesti z nich má na ventrální straně lupínkovité žábry. Srdce je vybaveno 8 páry ostií. V opistosomatu leží 6 párů ganglií. Ostrorepové žijí při pobřeží tropických moří. Mají plochou, nečlánkovanou hlavohruď (prosoma) a zadeček (opistosoma), na kterém se zpravidla odlišují dvě části: mesosoma, (neboli preabdomen) a metasoma (neboli postabdomen). Tělo je zakončeno dlouhým hrotem s obrannou a stabilizační funkcí – telsonem. Na horní straně prosomatu mají hrotnatci pár jednoduchých očí a na jeho okraji pár laterálních složených očí. Na spodní straně prosomatu je 6 párů párů končetin. první pár končetin tvoří chelicery. Všechny končetiny jsou jednovětevné, zakončené klepítkem. Opistosoma je tvořeno 7 až 11 články. K preabdomenu se připojuje 6 – 7 párů končetin. Přední pár může být redukovaný a přeměněný na malé destičky, zvané chilária. Na dalších párech jsou žábry. Srdce je dlouhé a trubicovité. Druhý preabdominální článek má otvory, sloužící jako vyústění pohlavních žláz. Postabdomen je bez přívěsků. Ostrorepi jsou gonochoristé, z oplozeného vajíčka se líhne larva podobná larvám trilobitů, bez telsonu.
merostomata
Obr. 70: Porovnání žijícího zástupce ostrorepa a vymřelých eurypteridů
Acutiramus bohemicusútržek exoskeletonu OZ156
Acutiramus bohemicusútržek exoskeletonu OZ157
Acutiramus bohemicusútržek exoskeletonu OZ155
Acutiramus bohemicusútržek exoskeletonu OZ158
Acutiramus bohemicusútržek exoskeletonu OZ160
Acutiramus bohemicusútržek exoskeletonu OZ162
Acutiramus bohemicusútržek exoskeletonu OZ164
Acutiramus bohemicusčtyři drobné útržky exoskeletonu, a-d OZ169
Acutiramus bohemicusútržek exoskeletonu OZ163
Acutiramus bohemicusútržek exoskeletonu OZ159
Acutiramus perneri Chlupáč, 1994otisk a protiotisk fragmentu těla YA2945
Acutiramusčást koxy, pozitiv a negativ (a-b) SM211
Adelophtalmusdva kusy, pozitiv + negativ (a+b)foto ZŠ92
Archeolimulus hanusi Chlupáč, 1963neúplný negativ karapaxu OZ144
Archeolimulus hanusi Chlupáč, 1963pozitiv a negativ krásně zachovaného karapaxu OZ145
Archeolimulus hanusi Chlupáč, 1963fragment prosomy, pozitiv a negativ OZ337
Archeolimulus hanusi Chlupáč, 1963Drobný karapax v silicifikované noduli, pozitiv a negativ (a, b) OZ100
Carcinosoma p3576
Carcinosoma p3581
Caryon bohemicumdvě neúplné misky (jádra)foto XB436

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]