• Úvod
• Paleontologie
• • Bakterie
  • Živočichové
  • • Prvoci
    • Mnohobuněční
    • • Žahavci
      • Lobopodi
      • Členovci
      • • Thylacocephala
        • Trilobiti
        • Rakovci
        • Hmyz
        • Merostomáti
        • Lasturnatky
        • Škeblovky
        • Bradoriidi
      • Měkkýši
      • Ostnokožci
      • Strunatci
      • Polostrunatci
      • Ramenonožci
      • Mechovky
      • Kroužkovci
      • Hlavatci
      • Archeocyáti
      • Houby
  • Rostliny
  • Ichnofosílie
  • Problematica
  • Falzifikát
• Mapové hledání
• Vyhledávání paleo
• Stratigrafie
• Minerály a horniny
• Odkazy
• Rejstřík
• Kontakty
• Mapa stránek

      Lasturnatky (lat. Ostracoda) jsou drobní, většinou kolem milimetrů velcí korýši. Největší druhy mohou dosáhnout několika cm. Velice nezřetelně článkované, ze stran zploštělé tělo je uzavřené ve dvouchlopňové schránce označované jako karapax. Misky se stýkají na hřbetní schráně. Většina schránek bývá zpevněna uhličitanem vápenatým. Schránky jsou hladké nebo skulpturované, bez přírustkových linií. Většina schránek má mikroskopické rozměry (0,4 – 1,5 mm). Někteří mořští představitelé dosahují až 30 mm. Na hlavové části se nacházejí dva páry tykadel –antenuly a antény, mandibuly a maxily (obr. 1). Antenuly slouží k pohybu a jako smyslový orgán a jako orgán rovnováhy. Antény představují pohybový orgán užívaný k plavání a lezení. Mandibuly používají k porcování potravy a ke žvýkání. Maxily dopravují potravu do úst a přivádějí proud vody sloužící k dýchání. Na hrudi jsou tři páry končetin. Tělo je zakončeno furkou. Ostrakodi dýchají celým povrchem těla, jen někteří mají žábra.
Schránku tvoří dvě chlopně – pravá a levá. Mohou být stejné, nebo odlišné velikosti. Chlopně jsou tvořeny dvěma částmi – vnější a vnitřní lamelou (obr. 2). Vnější lamela je miskovitá a představuje vnější ochranu těla. Je třívrstevná – dvě chitinové a uprostřed vápenatá vrstva. Vnitřní lamela je chitinózní. U některých skupin částečně vápenatí a to v úzkém pruhu při okrajích chlopní. Stěny vnější lamely jsou prostoupeny množstvím pórových kanálků. Na chlopních rozlišujeme okraj hřbetní, břišní, přední a zadní. Tvar chlopní bývá oválný, vejčitý, fazolovitý. Chlopně jsou kloubově spojeny zámkem na hřbetním okraji. Zámek je tvořen zuby a jamkami uspořádanými na zámkové linii. Chlopně jsou uzavírány svěracími svaly, které procházejí napříč tělem a upínají se svými konci na schránku. Úpony se projevují na vnitřní straně chlopní jako svalové vtisky. Povrch schránky může být hladký nebo opatřen strukturami a skulpturami, např. laloky, brázdami, hrbolky, jamkami, zrny, síťovitou ornamentací apod. Povrchová skulptura navazuje často na morfologii měkkých částí těla. Při okraji chlopní mohou vznikat zuby, trny aj. Jsou odděleného pohlaví. U mnohých skořepatců se objevuje pohlavní dimorfismus. Samečci bývají protáhlejší než samičky.

EKOLOGIE
Většinou se vyskytují v mořích, žijí rovněž ve vodách brakických a sladkých. Nejhojnější jsou v mělkých, teplých mořích. Podstatná část žije bentózně při dně, na rostlinách, někteří se zahrabávají v bahnitém substrátu. Méně druhů je pelagických. Živí se čerstvou i rozkládající se potravou živočišného i rostlinného původu, kterou okusují, filtrují i loví jako dravci.

STRATIGRAFIE
První ostrakodi se objevují v kambriu. Větší rozvoj nastává od ordoviku. V paleozoiku převažují typy s velkými silnostěnnými schránkami. Ve svrchním karbonu se objevují sladkovodní typy. Mesozoičtí a mladší ostrakodi mají schránky menších rozměrů. Skupina má značný stratigrafický význam. Zvláště důležití jsou v sedimentech sladkých a brakických vod, kde obvykle jiné fosilie chybí.

Zdroj: http://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie/ANNELIDA/Ostracoda.htm