Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Strunatci > Savci

Savci (Mammalia)

      Savci (lat. Mammalia) jsou možná i polyfyletická (fylogenetické vztahy vejcorodých, vačnatců a placentálů nejsou zcela jasné a není vyloučen jejich původ z různých evolučních linií) třída obratlovců, která v současné době osidluje téměř celý svět. Jejich hlavním spojovacím znakem je výživa mláďat produktem modifikovaných kožních žláz, tedy kojení mláďat (mléčné žlázy - mammae - odtud název Mammalia). Dále mají kromě řádů kytovci, luskouni a sirény srst (ale i u nich je přítomna alespoň u mláďat) a jsou teplokrevní. Savci jsou spolu s ptáky vývojově nejpokročilejší živočišnou skupinou s nejdokonalejší vyšší nervovou soustavou.

Na světě existuje kolem 5500 druhů savců zařazených do 1200 rodů, 152 čeledí a až 46 řádů.

Evoluce

Savci (v užším smyslu slova) se vyvinuli ze savcovitých plazů větve Synapsida (snahy některých vědců míří dokonce k synonymizaci Mammalia a Synapsida, aby bylo jasné, že se savci nevyvinuli z plazů, ale pouze z plazům podobných živočichů). Dnes žijící savci tvoří korunovou skupinu živorodých a zvláštní řád ptakořitných, který je podstatně starší. Mnoho vyhynulých řádů (např. Multituberculata) má blíže k živorodým než k ptakořitným. Živorodí se dělí na dvě větve - vačnatci a placentálové. V době zhruba před 100 miliony lety se odštěpily dvě hlavní větve placentálních savců – Afrotheria (zahrnující řády sirény, damani, chobotnatci, Afrosoricida, bércouni a hrabáči) a zbytek. Ten tvoří zvláštní větev chudozubých, která se oddělila zhruba před 90 miliony let a ostatní savce (skupinu Boreoeutheria).

Savci mají stálou tělesnou teplotu, nejčastěji mezi 36 °C až 39 °C. Tělo pokrývá srst, složená z několika typů chlupů (vlníky-tvoří podsadu, osiníky a pesíky- tvoří zbarvení srsti a hmatové chlupy což jsou třeba vousy), které se druhotně mohou přeměnit v bodliny, ostny, šupiny a krunýře či zcela vymizet pokožka obsahuje mnoho žláz, zejména potních a mazových, jejichž přeměnou vznikly i žlázy pachové a mléčné. Naprostá většina savců rodí živá mláďata, která jsou po narození krmena mateřským mlékem; u vyšších savců zárodek prodělává vývoj v těle samice, vyživován prostřednictvím placenty. Výjimkou jsou vejcorodí savci, kteří kladou vejce a také vačnatci, u kterých se rodí jen velmi nedokonalý zárodek, který není vyživován placentou. Tělní dutina savců je rozdělena na břišní a hrudní část, které jsou od sebe odděleny plochým svalem zvaným bránice, který se vydatně podílí i na dýchacích pohybech. Krevní oběh je zcela uzavřený, cévní soustava má pouze levý oblouk aorty a dokonale čtyřdílné srdce, červené krvinky jsou bezjaderné. Na vnější zvukovod nasedá různě tvarovaný ušní boltec, jehož velikost je úměrná sluchovým schopnostem jednotlivých druhů (druhotně může chybět). Savci jsou odděleného pohlaví s občasnou pohlavní dvojtvárností (velikost, parohy, zbarvení …). Z mnoha znaků na kostře jsou nejdůležitější: dva týlní hrboly, sedm krčních obratlů (ale existují i výjimky - kapustňáci a lenochodi), tři sluchové kůstky, spodní čelist tvořená jedinou kostí a připojená k lebce druhotným čelistním kloubem na kosti spánkové. S mohutným rozvojem koncového mozku, zejména kůry na povrchu mozkových polokoulí, souvisí rozvoj nervové činnosti a složitého chování savců. Savci mají čelisti obsahující třenové zuby, stoličky, řezáky a špičáky; v dolní čelisti mají jedinou kost.

Zdroj: www.wikipedia.cz, upraveno

savci
Jeden z možných scénářů evoluce savců

Zdroj: nimravid.wordpress.com

Bos primigenius (Bojanus, 1827)kost nártní z mladého jedince pratura (má odpadlou distální část kosti)foto p6443
Bos primigenius (Bojanus, 1827)třetí spodní stolička praturafoto p6440
Canis lupuslebka p735
Crocuta spelaealebka mláděte s mléčným chrupem, předáno dr. O. Fejfarovi 7.3. 89, R. Š. p731
Crocuta spelaeaspodní pravá čelist, předáno dr. O. Fejfarovi 7.3. 89 R. Š. p610
Equus caballustřetí spodní stoličkafoto p6439
Equus caballus Linnaeus, 1758třetí stolička koně domácíhofoto p6441
Equus caballus germanicuskosti pravé přední a zadní končetiny, předáno O. Fejfarovi 7.3. 89, R. Š. p617
Ovis ammonspodní čelist jehnětefoto p6438
Parelephant trogontheristolička, předáno O. Fejfarovi 7.3.89, R. Š. p263
Sus scrofa Linnaeus, 1758kost loketní z mladého prasete domácíhofoto p6442
Tichorhinus antiquitatisjeskynní hyenou ohlodaná stehenní kost p140
Tichorhinus antiquitatishorní stolička, předáno dr. O. Fejfarovi 7.3.89, R. Š. p1596
Ursus spelaeus Rosenmüller, 1794část levé mandibuly, zachovány m2 - m3 XB814
Ursus spelaeus Rosenmüller, 1794pravá mandibula, zachovány m1 - m3, p4 a c chybí XB813

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]