Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Polostrunatci > Graptoliti

Graptoliti (Graptolithina)

      Graptoliti (lat. Graptolithina: název odvozen z řeckého graphos = psát, lithos = kámen) jsou vyhynulou skupinou výlučně mořských koloniálních živočichů, mající vzhled prutů nebo keříků. Jsou v paleozoiku významnou třídou řazenou do kmene polostrunatců (Hemichordata). Mají mimořádný stratigrafický význam v ordoviku a siluru. Dělí se na svě skupiny Graptoloidy a Dendroidy.

Graptoloidi jsou výlučně koloniální živočichové, s podpůrnou a ochranou vnější kostrou (rabdosomem). Rabdosom vytvářeli pučením jedinci (zooidi) jednotlivě obývající komůrky (téky). Jedinci v kolonii byli spojeni tkáňovým provazcem (stolonem). Rabdosom vznikal pučením z počáteční téky (sikula) na proximálním konci rabdosomu. Na distálním konci postupně se prodlužující větve přirůstaly nové téky. Tvar ték je většinou trubicovitý, s ústím různě utvářeným (přímým, zahnutým), někdy vytaženým do trnů. Na rabdosomu mohou být téky jediného nebo dvou až tří typů. Z vrcholu počáteční komůrky, sikuly, vybíhá tenké vlákno (nema), od jejího ústí vybíhá silnější vlákno (virgela). Nema má někdy složité ukončení, s příchytnými háčky a kotvičkami. Organická hmota tvořící rabdosom se nazývá periderm. Její chemické složení není přesně známo, na rozdíl od starších předpokladů dnes víme, že neobsahoval chitin. Vzhled zooidů není znám, předpokládá se podobnost s recentními křídložábrými (třída Pterobranchia), kteří mají vakovité tělo s párem tykadélek k filtraci potravy. Z ultrastruktury stěny téky se předpokládá, že zooidi byli schopni pohybovat se i po povrchu téky, se kterou zůstávali spojeni dlouhým a ohebným stonkem. Z podobnosti z křídložábrými je pravděpodobné, že pokud v téce zooid uhynul, pučením ze stolonu byl v téce nahrazen novým zooidem.

Dendroidi se objevují již ve středním kambriu. Z některých planktonních typů dendroidů se na počátku ordoviku vyštěpují graptoloidi. Dendroidi jsou morfologicky konzervativnější a hlavní morfologické typy přežívají bez větších změn do karbonu, v jehož průběhu vymírají. Stratigrafický význam v příliš nemají.

Mohutný rozvoj skupina prodělává ve spodním ordoviku. V průběhu tremadoku dochází k rozštěpení na dvě hlavní větve: graptoloidy a dendroidy. Graptoloidi prodělávají rychlý rozvoj spojený s redukcí počtu větví (od vícevětevných typů k dvouvětevným a biseriálním typům) a přechodem k planktonnímu způsobu života. Pro tremadok je význačný anizograptová fauna s Rhabdinopora, Bryograptus a Kiaerograptus. V arenigu se rozvíjí dichograptová fauna s význačnými rody Tetragraptus, Didymograptus, Isograptus. Pro střední a svrchní ordovik je význačná diplograptidní fauna s převahou biseriálních typů jako Glyptograptus, Nemagraptus, Dicellograptus aj. Po krizi na konci ordoviku dochází k novému rozvoji od počátku siluru. Přežívají některé biseriální typy (retioliti, diplograpti, glyptograpti) a zejména se rozvíjejí formy s jedinou větví (monograpti; monograptová fauna). Poslední monograpti vymírají ve spodním devonu (stupeň prag). Jednou z posledních oblastí jejich výskytu je i oblast Barrandienu (lom Na Stydlých vodách).


Zdroj: Katedra biologie ZČU v Plzni


Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Graptolithina Bronn, 1846AD Manda et al. (2019)rhabdosom PŠ3860
Graptolithina Bronn, 1846AD Manda et al. (2019); AD Štorch & Manda (2019)rhabdosom PŠ3849
Graptolithina Bronn, 1846AD Manda et al. (2019); AD Štorch & Manda (2019)rhabdosom PŠ3865
Graptolithina Bronn, 1846AD Manda et al. (2019)rhabdosom PŠ3852
Graptolithina Bronn, 1846AD Manda et al. (2019)rhabdosom PŠ3855
Graptolithina Bronn, 1846AD Horný (1956)fragmenty neurčitelných graptolitů RH10
Graptolithina Bronn, 1846AD Horný (1956)fragment špatně zachovaného rabdosomu - možná retiolitid RH3
Graptolithina Bronn, 1846zbytky velmi špatně zachovaných ték monograptidního habitu RH48
Graptolithina Bronn, 1846velmi špatně zachované zbytky, a-c RH62
Graptolithina Bronn, 1846neurčitelné zbytky a fragmenty RH66
Graptolithina Bronn, 1846špatně zachované fragmenty, kusy c-d RH69
Graptolithina Bronn, 1846špatně zachované zbytky graptoloidů, plus neidentifikovatelné pyritizované zbytky (diversa) RH81
Graptolithina Bronn, 1846AD Horný (1956)fragmenty neurčitelných graptolitů RH11
Graptolithina Bronn, 1846Graptolitihina indet - špatně zachované zbytky RH41
Graptolithina Bronn, 1846zbytky velmi špatně zachovaných (částečně původně pyritizovaných?) ték, mohou být i ichnofosilie RH46
Graptolithina Bronn, 1846zbytky velmi špatně zachovaných ték monograptidního habitu RH47
Graptolithina Bronn, 1846AD Horný (1956)grafitická hmota usměrněná rekrystalizací a metamorfózou, možná se zbytky graptolitů RH89
Graptolithina Bronn, 1846AD Horný (1956)velmi špatně zachované zbytky RH106
Graptolithina Bronn, 1846zbytky neurčitelného rhabdosomu RH158
Graptolithina Bronn, 1846zbytky neurčitelného rhabdosomu RH160

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]