Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Polostrunatci > Graptoliti

Graptoliti (Graptolithina)

      Graptoliti (lat. Graptolithina: název odvozen z řeckého graphos = psát, lithos = kámen) jsou vyhynulou skupinou výlučně mořských koloniálních živočichů, mající vzhled prutů nebo keříků. Jsou v paleozoiku významnou třídou řazenou do kmene polostrunatců (Hemichordata). Mají mimořádný stratigrafický význam v ordoviku a siluru. Dělí se na svě skupiny Graptoloidy a Dendroidy.

Graptoloidi jsou výlučně koloniální živočichové, s podpůrnou a ochranou vnější kostrou (rabdosomem). Rabdosom vytvářeli pučením jedinci (zooidi) jednotlivě obývající komůrky (téky). Jedinci v kolonii byli spojeni tkáňovým provazcem (stolonem). Rabdosom vznikal pučením z počáteční téky (sikula) na proximálním konci rabdosomu. Na distálním konci postupně se prodlužující větve přirůstaly nové téky. Tvar ték je většinou trubicovitý, s ústím různě utvářeným (přímým, zahnutým), někdy vytaženým do trnů. Na rabdosomu mohou být téky jediného nebo dvou až tří typů. Z vrcholu počáteční komůrky, sikuly, vybíhá tenké vlákno (nema), od jejího ústí vybíhá silnější vlákno (virgela). Nema má někdy složité ukončení, s příchytnými háčky a kotvičkami. Organická hmota tvořící rabdosom se nazývá periderm. Její chemické složení není přesně známo, na rozdíl od starších předpokladů dnes víme, že neobsahoval chitin. Vzhled zooidů není znám, předpokládá se podobnost s recentními křídložábrými (třída Pterobranchia), kteří mají vakovité tělo s párem tykadélek k filtraci potravy. Z ultrastruktury stěny téky se předpokládá, že zooidi byli schopni pohybovat se i po povrchu téky, se kterou zůstávali spojeni dlouhým a ohebným stonkem. Z podobnosti z křídložábrými je pravděpodobné, že pokud v téce zooid uhynul, pučením ze stolonu byl v téce nahrazen novým zooidem.

Dendroidi se objevují již ve středním kambriu. Z některých planktonních typů dendroidů se na počátku ordoviku vyštěpují graptoloidi. Dendroidi jsou morfologicky konzervativnější a hlavní morfologické typy přežívají bez větších změn do karbonu, v jehož průběhu vymírají. Stratigrafický význam v příliš nemají.

Mohutný rozvoj skupina prodělává ve spodním ordoviku. V průběhu tremadoku dochází k rozštěpení na dvě hlavní větve: graptoloidy a dendroidy. Graptoloidi prodělávají rychlý rozvoj spojený s redukcí počtu větví (od vícevětevných typů k dvouvětevným a biseriálním typům) a přechodem k planktonnímu způsobu života. Pro tremadok je význačný anizograptová fauna s Rhabdinopora, Bryograptus a Kiaerograptus. V arenigu se rozvíjí dichograptová fauna s význačnými rody Tetragraptus, Didymograptus, Isograptus. Pro střední a svrchní ordovik je význačná diplograptidní fauna s převahou biseriálních typů jako Glyptograptus, Nemagraptus, Dicellograptus aj. Po krizi na konci ordoviku dochází k novému rozvoji od počátku siluru. Přežívají některé biseriální typy (retioliti, diplograpti, glyptograpti) a zejména se rozvíjejí formy s jedinou větví (monograpti; monograptová fauna). Poslední monograpti vymírají ve spodním devonu (stupeň prag). Jednou z posledních oblastí jejich výskytu je i oblast Barrandienu (lom Na Stydlých vodách).


Zdroj: Katedra biologie ZČU v Plzni


Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Campograptus clinganiŠtorch (1988), text. fig. 6Búplný rhabdosom PŠ250
Campograptus communisŠtorch (1998), Pl. 12, fig. 5; Text-fig. 10, fig. 1Arhabdosom PŠ737
Campograptus communisshluk několika rhabdosomů PŠ258
Campograptus communisŠtorch (1998), Pl. 12, fig. 2; Text-fig. 10, fig. 1Brhabdosom PŠ794
Campograptus communis rostratusmladý rhabdosom, zach. prox. konec PŠ229
Campograptus communis rostratusŠtorch (1988), Pl. IX, fig. 1úplný rhabdosom PŠ207
Campograptus communis rostratusŠtorch (1988), Pl. IX, fig. 3úplný rhabdosom PŠ239
Campograptus communis rostratusŠtorch (1988), Pl. 9, fig. 5úplný mladý rhabdosom se sikulou, distální části dalších PŠ93
Campograptus communis rostratusdva úplné rhabdosomy PŠ266
Campograptus lobiferusŠtorch (1988), Pl. XII, fig. 6, text. fig. 4Mskalariformní (dorzo-vertikální) pohled PŠ271
Campograptus lobiferus p381
Campograptus lobiferusŠtorch (1988), Pl. XII, fig. 2jeden úplný poškozený rhabdosom a dva néúplné PŠ275
Campograptus lobiferus p5258
Campograptus lobiferusŠtorch (1988), Pl. XII, fig. 1, text. fig. 4Eúplný rhabdosom PŠ272
Campograptus lobiferusAD Horný (1956)fragment rabdosomu RH13
Campograptus lobiferusAD Horný (1956)fragment dobře zachovaného rabdosomu RH8
Campograptus lobiferus harpagoŠtorch (1998), Pl. 10, fig. 1rhabdosom PŠ757
Campograptus lobiferus harpagoŠtorch (2001), Pl. VI, fig. 1(b); text. fig. 9 ; fig. 2(b) PŠ1036
Campograptus lobiferus harpagoŠtorch (1998),Text-fig. 10, fig. 7rhabdosom PŠ751
Campograptus lobiferus lobiferusŠtorch (1998), Pl. 17, fig. 5 PŠ759
Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]