Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Měkkýši > Hlavonožci

Hlavonožci (Cephalopoda)

      Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Acanthoceras fleuriausianum p2599
Acanthoceras mantellijádro téměř úplné schránky YA772
Acanthoceras mantelli p2469
Acanthoceras mantelli YA761
Acanthoceras mantelli YA766
Acanthoceras ornatissimum p5113
Acanthoceras rotomagense p4076
Acanthoceras roudnicensis p2468
AcanthoptychocerasVašíček (1972), Pl. V, fig. 3průřez závitu s trny a část negativu téhož s izolovaným trnem ZV26
Acanthoptychoceras spinatocostatumVašíček (1972), Pl. VI, fig. 3schránka bez ohybu, pův. č. T5/388 ZV29
Acanthoptychoceras spinatocostatumVašíček (1972), Pl. V, fig. 2neúplná schránka s částí ohybu,pův.č.T5/91 ZV25
Acrioceras (Acrioceras) tabarelliVašíček (1972), Pl. III, fig. 3fragment přímé části proversa,pův. č. M5/004 ZV16
Acrograptus liptovienseVašíček (1972), Pl. XIV, fig. 4jedinec s část. zachovalou schránkou a vnitř. jádrem,pův. č.KZ2/80 ZV62
Actinocamax plenus p3969
Actinocamax plenus p3962
Actinocamax plenus p3970
Actinocamax plenus p3961
Acutimitoceras intermedium (Schindewolf, 1923)krásná izolovaná schránka pocházející z červeného vápence XA945
Agoniatidae p3792
Agoniatites (Agoniatites) costulatus p5091

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]