Tentakuliti (Tentaculitoidea)
Tentakuliti (lat. Tentaculitoidea) představují vyhynulou skupinu mořských organismů doposud nejistého systematického postavení, mnoho autorů ji však řadí do kmene měkkýšů (Mollusca). Na systematiku této skupiny nejsou jednotné názory, obecně se však dá hovořit o třech řádech: Tentaculitida, Homoctenida, a Dacryoconarida. Nejproblematičtější je zřejmě řád Tentaculitida (někteří autoři k nim řadí i převážně za červy považované a zřejmě polyfyletické cornulitidy se dvěma významnými rody zastoupenými v pražské pánvi - problematický Conchicolites (zejména ordovického stáří - známý je ze zahořanského a zejména bohdaleckého souvrství) a měkkýšům bližší Cornulites (zejména devonského stáří)
Zástupci řádu Tentaculitida jsou charakterističtí úzkou, kónickou schránkou z uhličitanu vápenatého dosahující velikosti 15-30 mm. Schránka je ornamentována příčnými prstenci, v proximální části schránky jsou přítomná septa. Stratigrafické rozšíření této skupiny je od ordoviku do svrchního devonu. Zástupci řádu Dacryoconarida (běžně hovoříme o dakryokonaridních tentakulitech) si ke své ochraně vytvářeli drobné, úzce kónické, tenkostěnné schránky z uhličitanu vápenatého. Průměrná velikost schránek se pohybuje mezi 3-6 mm. Schránky jsou rovněž ornamentovány, přítomny jsou jak příčné prstence, tak i podélná žebírka. Proximální část schránky tvoří embryonální komůrka. Schránky dakryokonaridních tentakulitů nacházíme pouze v sedimentech devonského stáří (spodní-svrchní devon, stupně lochkov-frasn). Zástupci řádu Homoctenida si rovněž vytvářeli drobné, úzce kónické schránky, od dakryokonaridních tentakulitů se však liší charakterem povrchové skulptace (podélná žebírka nevýrazná či chybí) a embryonální komůrky - ta má charakter výběžku. Stratigrafické rozšíření této skupiny je rovněž omezeno pouze na devon (spodní-svrchní devon, stupně lochkov-famen). Jelikož třída Tentaculitoidea představuje vyhynulou skupinu, na způsob života těchto organismů usuzujeme dle typu sedimentu, ve kterém jejich pozůstatky nacházíme. V úvahu bereme též tvar a velikost schránek a rovněž charakter doprovodné fauny. V případě zástupců řádu Tentaculitida se pravděpodobně jednalo o bentické organismy, tedy o organismy obývající povrch mořského dna. Někteří autoři nevylučují ani nektobentický (živočich plaval při dně) či semi-infaunní způsob života (živočich byl částečně zahrabán v sedimentu). Zcela jiný způsob života se předpokládá u řádu Dacryoconarida a Homoctenida. Zástupci těchto řádů byli součástí planktonu. Soudíme tak na základě malých rozměrů schránek a rovněž jejich masivního rozšíření ve všech typech mořských sedimentárních hornin. Některé horniny dokonce označujeme jako tentakulitové vápence či břidlice. Dakryokonaridní tentakuliti představují pro geology a paleontology jednu z nejvýznamnějších skupin organismů v devonu. Pomocí nich totiž určujeme relativní stáří hornin, což je základ pro regionální i globální korelace horninových sledů. V devonských uloženinách barrandienu nacházíme téměř výlučně dakryokonaridní tentakulity (pro zástupce řádu Tentaculitida zde nebyly vhodné podmínky, jejich zbytky se u nás vzácně nacházejí v sedimentech svrchnoordovického stáří). Mezi nejhojnější rody patří Nowakia, Styliolina a Viriatellina.  Rekonstrukce některých významných dacryoconaridních tentakulitů 1 - Nowakia holynensis; 2 - Viriatella procera; 3 - Styliolina cf. fissurella; 4 - Viriatellina irregularis; 5 - Striatostyliolina veneaui; 6 - S. paucicostata; 7 - S. cf. striatula; 8 - N. cf. sulcata s.; 9 - N. cf. pumilio. Převzato z Lukeše (1989) se svolením autora. | ||
![[ENG]](img/vlajka-english.gif)
English 
Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]