Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Členovci > Merostomáti

Merostomáti (Merostomata)

      Merostomáti nebo-li Hrotnatci (lat. Merostomata) je kdysi velmi bohatá, ale dnes již téměř vymřelá třída mořských členovců, dobře známá z paleontologických nálezů. Dnes zahrnuje 4 (podle některých zdrojů 5) žijících druhů patřících do řádu ostrorepi, přezdívaném také "živoucí fosílie".
Pro evoluci celé skupiny byl významným zástupcem Kodymirus (viz obrázek) z českého spodního kambria - merostomátní členovec, který byl původně považován za zástupce bazální ("primitivní") skupiny Aglaspidida poněkud připomínající, ale nepříbuzné s trilobity (viz obrázek). Po nálezu výjimečně zachovaných končetin byl přeřazen do blízkosti pokročilejší skupiny Eurypterida. Nejpokročilejší skupinou jsou ostrorepové - Limulida, spolehlivě známí od devonu až do karbonu. Jejich problematičtí zástupci jsou však známi i z našeho středního ordoviku.
Svůj název, jak vypovídá obrázek, dostali hrotnatci podle výběžku tvaru hrotu, jenž jim vyrůstá ze zadní části těla. Zástupci prvohorního řádu Eurypterida (tzv. kyjonožci), dorůstali délky přes 2-3 m a byli tak vůbec největšími známými členovci. Někteří jejich zástupci připomínají štíry (Scorpionida) a není zcela vyloučeno, že se z nich štíři mohli i vyvinout.
aglaspis
Obr. 70: Srovnání aglaspidida Aglaspis spinifer s merostomátním členovcem Kodymirus vagans
Tělo jediných žijících zástupců ostrorepů dosahuje maximální délky až 60 cm a skládá se ze dvou tagmat (= prosoma a opistosoma); tělo je zakončeno dlouhým hrotem. Kyčle makadel a třech následujících párů noh mají nápadné gnathokoxální výběžky. Na rozdíl od obou dalších tříd mají hrotnatci končetiny také na opistosomatu. Tyto končetiny jsou příčně listovitě rozšířeny, a navzájem na každém páru srůstají, přičemž pět ze šesti z nich má na ventrální straně lupínkovité žábry. Srdce je vybaveno 8 páry ostií. V opistosomatu leží 6 párů ganglií. Ostrorepové žijí při pobřeží tropických moří. Mají plochou, nečlánkovanou hlavohruď (prosoma) a zadeček (opistosoma), na kterém se zpravidla odlišují dvě části: mesosoma, (neboli preabdomen) a metasoma (neboli postabdomen). Tělo je zakončeno dlouhým hrotem s obrannou a stabilizační funkcí – telsonem. Na horní straně prosomatu mají hrotnatci pár jednoduchých očí a na jeho okraji pár laterálních složených očí. Na spodní straně prosomatu je 6 párů párů končetin. první pár končetin tvoří chelicery. Všechny končetiny jsou jednovětevné, zakončené klepítkem. Opistosoma je tvořeno 7 až 11 články. K preabdomenu se připojuje 6 – 7 párů končetin. Přední pár může být redukovaný a přeměněný na malé destičky, zvané chilária. Na dalších párech jsou žábry. Srdce je dlouhé a trubicovité. Druhý preabdominální článek má otvory, sloužící jako vyústění pohlavních žláz. Postabdomen je bez přívěsků. Ostrorepi jsou gonochoristé, z oplozeného vajíčka se líhne larva podobná larvám trilobitů, bez telsonu.
merostomata
Obr. 70: Porovnání žijícího zástupce ostrorepa a vymřelých eurypteridů

Kodymirus vagans Chlupáš et Havlíček, 1965

Invent. čísloIch454
TaxonomieKmen: Arthropoda / Třída: Merostomata / Rod: Kodymirus / Druh: vagans
Popis
Litostratigrafiejinecké souvrství
Chronostratigrafiepaleozoikum - kambrium - střední kambrium
StatusParatyp
ReferenceChlupáč a Havlíček (1965), Pl. I (454, 3)

zpět
Předchozí Předchozí
Další Další     
Kodymirus vagans
Kodymirus vagans Chlupáš et Havlíček, 1965

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]