Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Polostrunatci > Graptoliti

Graptoliti (Graptolithina)

      Graptoliti (lat. Graptolithina: název odvozen z řeckého graphos = psát, lithos = kámen) jsou vyhynulou skupinou výlučně mořských koloniálních živočichů, mající vzhled prutů nebo keříků. Jsou v paleozoiku významnou třídou řazenou do kmene polostrunatců (Hemichordata). Mají mimořádný stratigrafický význam v ordoviku a siluru. Dělí se na svě skupiny Graptoloidy a Dendroidy.

Graptoloidi jsou výlučně koloniální živočichové, s podpůrnou a ochranou vnější kostrou (rabdosomem). Rabdosom vytvářeli pučením jedinci (zooidi) jednotlivě obývající komůrky (téky). Jedinci v kolonii byli spojeni tkáňovým provazcem (stolonem). Rabdosom vznikal pučením z počáteční téky (sikula) na proximálním konci rabdosomu. Na distálním konci postupně se prodlužující větve přirůstaly nové téky. Tvar ték je většinou trubicovitý, s ústím různě utvářeným (přímým, zahnutým), někdy vytaženým do trnů. Na rabdosomu mohou být téky jediného nebo dvou až tří typů. Z vrcholu počáteční komůrky, sikuly, vybíhá tenké vlákno (nema), od jejího ústí vybíhá silnější vlákno (virgela). Nema má někdy složité ukončení, s příchytnými háčky a kotvičkami. Organická hmota tvořící rabdosom se nazývá periderm. Její chemické složení není přesně známo, na rozdíl od starších předpokladů dnes víme, že neobsahoval chitin. Vzhled zooidů není znám, předpokládá se podobnost s recentními křídložábrými (třída Pterobranchia), kteří mají vakovité tělo s párem tykadélek k filtraci potravy. Z ultrastruktury stěny téky se předpokládá, že zooidi byli schopni pohybovat se i po povrchu téky, se kterou zůstávali spojeni dlouhým a ohebným stonkem. Z podobnosti z křídložábrými je pravděpodobné, že pokud v téce zooid uhynul, pučením ze stolonu byl v téce nahrazen novým zooidem.

Dendroidi se objevují již ve středním kambriu. Z některých planktonních typů dendroidů se na počátku ordoviku vyštěpují graptoloidi. Dendroidi jsou morfologicky konzervativnější a hlavní morfologické typy přežívají bez větších změn do karbonu, v jehož průběhu vymírají. Stratigrafický význam v příliš nemají.

Mohutný rozvoj skupina prodělává ve spodním ordoviku. V průběhu tremadoku dochází k rozštěpení na dvě hlavní větve: graptoloidy a dendroidy. Graptoloidi prodělávají rychlý rozvoj spojený s redukcí počtu větví (od vícevětevných typů k dvouvětevným a biseriálním typům) a přechodem k planktonnímu způsobu života. Pro tremadok je význačný anizograptová fauna s Rhabdinopora, Bryograptus a Kiaerograptus. V arenigu se rozvíjí dichograptová fauna s význačnými rody Tetragraptus, Didymograptus, Isograptus. Pro střední a svrchní ordovik je význačná diplograptidní fauna s převahou biseriálních typů jako Glyptograptus, Nemagraptus, Dicellograptus aj. Po krizi na konci ordoviku dochází k novému rozvoji od počátku siluru. Přežívají některé biseriální typy (retioliti, diplograpti, glyptograpti) a zejména se rozvíjejí formy s jedinou větví (monograpti; monograptová fauna). Poslední monograpti vymírají ve spodním devonu (stupeň prag). Jednou z posledních oblastí jejich výskytu je i oblast Barrandienu (lom Na Stydlých vodách).


Zdroj: Katedra biologie ZČU v Plzni


Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Coronograptus cyphus cyphusŠtorch (1988), Pl. IV, fig. 4úlomek větve v břidlici BB639
Coronograptus cyphus cyphusŠtorch (1988), Pl. IV, fig. 5, text. fig. 4Kúplný prut na vrstevní ploše černé břidlice BB638
Coronograptus cyphus cyphusŠtorch (1988), Pl. III, fig. 1skupina neúplných rhabdosomů PŠ265
Coronograptus gregariussikuly s prvními tékami PŠ276
Coronograptus gregariusmnožství rhabdosomů PŠ209
Coronograptus gregariusněkolik rhabdosomů, dobře zachované sikuly PŠ132
Coronograptus gregariusŠtorch (1988), Pl. XII, fig. 5, text. fig. 2Hněkolik rhabdosomů, sikula + th 1 PŠ252
Coronograptus gregariusněkolik rhabdosomů PŠ208
Coronograptus gregariusŠtorch (1998), Pl. 7, fig. 6; Text-fig. 7, fig. 7Crhabdosom PŠ788
Coronograptus gregariusŠtorch (1988), text. fig. 21několik rhabdosomů, dobře zach. sikuly PŠ245
Coronograptus gregariusŠtorch (1988), Pl. IV, fig. 2, 3, text. fig. 2Jněkolik rhabdosomů, PŠ248
Coronograptus gregariusŠtorch (1988), Pl. IV, fig. 1několik rhabdosomů, vyobrazen velmi dlouhý PŠ246
Coronograptus gregarius gregariusŠtorch (1998), Text-fig. 7, fig. 7A PŠ746
Coronograptus gregarius gregariusŠtorch (1998), Pl. 7, fig. 5; Text-fig. 7, figs. 7Brhabdosom PŠ809
Coronograptus gregarius maxiculusmnožství rhabdosomů, dobře zachované sikuly PŠ257
Coronograptus gregarius maxiculusmnožství dlouhých sikul s jednou tékou PŠ253
Coronograptus maxiculusŠtorch (1998), Text-fig. 7, fig 6Brhabdosom PŠ754
Coronograptus maxiculusŠtorch (1998), Pl. 7, fig. 2; text-fig. 7, fig. 6Arhabdosom PŠ764
Corymbograptus imminutus- BB358
Corymbograptus imminutusBouček (1973), Pl. IX, fig. 5, text. fig. 16h, iněkolik mladých rabdosomů BB59
Virtuální muzeum České geologické služby, cgs.gov.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.1.01 [29.09.2025]