• Úvod
• Paleontologie
• • Bakterie
  • Živočichové
  • • Prvoci
    • Mnohobuněční
    • • Lobopodi
      • Žahavci
      • Členovci
      • Měkkýši
      • Ostnokožci
      • Strunatci
      • Polostrunatci
      • • Graptoliti
      • Ramenonožci
      • Mechovky
      • Kroužkovci
      • Hlavatci
      • Archeocyáti
      • Houby
  • Rostliny
  • Ichnofosílie
  • Problematica
  • Falzifikát
• Vyhledávání paleo
• Mapové hledání
• Stratigrafie
• Minerály a horniny
• Odkazy
• Badatelé
• Rejstřík
• Kontakty
• Mapa stránek

      Graptoliti (lat. Graptolithina: název odvozen z řeckého graphos = psát, lithos = kámen) jsou vyhynulou skupinou výlučně mořských koloniálních živočichů, mající vzhled prutů nebo keříků. Jsou v paleozoiku významnou třídou řazenou do kmene polostrunatců (Hemichordata). Mají mimořádný stratigrafický význam v ordoviku a siluru. Dělí se na svě skupiny Graptoloidy a Dendroidy.

Graptoloidi jsou výlučně koloniální živočichové, s podpůrnou a ochranou vnější kostrou (rabdosomem). Rabdosom vytvářeli pučením jedinci (zooidi) jednotlivě obývající komůrky (téky). Jedinci v kolonii byli spojeni tkáňovým provazcem (stolonem). Rabdosom vznikal pučením z počáteční téky (sikula) na proximálním konci rabdosomu. Na distálním konci postupně se prodlužující větve přirůstaly nové téky. Tvar ték je většinou trubicovitý, s ústím různě utvářeným (přímým, zahnutým), někdy vytaženým do trnů. Na rabdosomu mohou být téky jediného nebo dvou až tří typů. Z vrcholu počáteční komůrky, sikuly, vybíhá tenké vlákno (nema), od jejího ústí vybíhá silnější vlákno (virgela). Nema má někdy složité ukončení, s příchytnými háčky a kotvičkami. Organická hmota tvořící rabdosom se nazývá periderm. Její chemické složení není přesně známo, na rozdíl od starších předpokladů dnes víme, že neobsahoval chitin. Vzhled zooidů není znám, předpokládá se podobnost s recentními křídložábrými (třída Pterobranchia), kteří mají vakovité tělo s párem tykadélek k filtraci potravy. Z ultrastruktury stěny téky se předpokládá, že zooidi byli schopni pohybovat se i po povrchu téky, se kterou zůstávali spojeni dlouhým a ohebným stonkem. Z podobnosti z křídložábrými je pravděpodobné, že pokud v téce zooid uhynul, pučením ze stolonu byl v téce nahrazen novým zooidem.

Dendroidi se objevují již ve středním kambriu. Z některých planktonních typů dendroidů se na počátku ordoviku vyštěpují graptoloidi. Dendroidi jsou morfologicky konzervativnější a hlavní morfologické typy přežívají bez větších změn do karbonu, v jehož průběhu vymírají. Stratigrafický význam v příliš nemají.

Mohutný rozvoj skupina prodělává ve spodním ordoviku. V průběhu tremadoku dochází k rozštěpení na dvě hlavní větve: graptoloidy a dendroidy. Graptoloidi prodělávají rychlý rozvoj spojený s redukcí počtu větví (od vícevětevných typů k dvouvětevným a biseriálním typům) a přechodem k planktonnímu způsobu života. Pro tremadok je význačný anizograptová fauna s Rhabdinopora, Bryograptus a Kiaerograptus. V arenigu se rozvíjí dichograptová fauna s význačnými rody Tetragraptus, Didymograptus, Isograptus. Pro střední a svrchní ordovik je význačná diplograptidní fauna s převahou biseriálních typů jako Glyptograptus, Nemagraptus, Dicellograptus aj. Po krizi na konci ordoviku dochází k novému rozvoji od počátku siluru. Přežívají některé biseriální typy (retioliti, diplograpti, glyptograpti) a zejména se rozvíjejí formy s jedinou větví (monograpti; monograptová fauna). Poslední monograpti vymírají ve spodním devonu (stupeň prag). Jednou z posledních oblastí jejich výskytu je i oblast Barrandienu (lom Na Stydlých vodách).


Zdroj: Katedra biologie ZČU v Plzni