| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
| Maorites densicostatus Kilian & Reboul, 1909 | | | | AN931 | | Melchiorites blayaci | | stlačená schránka se zachovanou skulpturou | | XB250 | | Melchiorites blayaci | Vašíček (1972), Pl. XIII, fig. 5 | jedinec s výraznými konstrikcemi na schránce i jádru, pův. č. T5/94 | | ZV58 | | Melchiorites blayaci | Vašíček (1972), Pl. XIII, fig. 4 | jedinec s výraznými konstrikcemi na schránce i jádru, pův. č. T5/182 | | ZV57 | | Melchiorites lechircus | | poškozená deformovaná schránka | | XB251 | | Melchiorites melchioris | Vašíček (1972), Pl. XII, fig. 5 | schránka s dobře zachovalou strukturou, pův.č.T5/114 | | ZV56 | | Melchiorites | | tělesně zachovaná schránka | | XB253 | | Melchiorites | | silně stlačená schránka | | XB252 | | Mesopuzosia indopacifica | Vašíček (1992), Pl. II, fig. 1-3; text. fig. 2 | | | YA2032 | | Metarizoceras | | část ulity, částečně viditelné svalové vtisky | | VF956 | | Michelinoceras michelini | | neúplné schránky | | LC4 | | Michelinoceras michelini | | neúplné schránky | | LC43 | | Michelinoceras michelini | | části schránky | | LC115 | | Michelinoceras michelini | | části schránky | | LC110 | | Michelinoceras michelini | | dvě neúplné schránky v biodetritickém vápenci (a,b) | | JB647 | | Michelinoceras michelini | | řez jádrem rovné schránky | | JB574 | | Michelinoceras michelini | | části schránky | | LC116 | | Michelinoceras michelini | | neúplné schránky | | LC5 | | Michelinoceras michelini | | neúplné schránky | | LC14 | | Michelinoceras michelini | | neúplné schránky | | LC6 |
|