| Stratigrafie
Výzkumem geologické historie Země, především pak prostorového a časového uspořádání sedimentárních, ale i některých vulkanických hornin a časovou posloupností vývoje života na Zemi se zabývá vědní obor stratigrafie.

Obr. 3: Oficiální stratigrafická tabulka IUGS
Stratigrafie oblasti Barrandienu (Podle Chlupáče 2002)
Vývoj živých organismů a živočichů je totiž členěn na několik období,
která jsou využita i pro základní členění geologické historie země:
- Archaikum („prahory“, dříve nazývané i Azoikum): trvalo o něco více než
1 miliardu let (3600-2500Ma) bylo období, ve kterém život na Zemi vznikal.
Nejstarší zbytky živých organismů (prokaryotických, bez pravého buněčného
jádra) jsou staré zhruba 3,6 – 3,5 miliardy let a patří pravděpodobně k nadříši
Bacteria.
- Proterozoikum (starohory): trvalo necelé 2 miliardy let (2500 až 540 Ma).
Nejstarší zbytky eukaryotických organismů nejistého systematického postavení
jsou staré zhruba 1200 Ma. Ve vyšším proterozoiku moře osidlovala již poměrně
bohatá společenstva eukaryotních i prokaryotních organismů, z nichž alespoň
část můžeme zařadit již mezi prvoky a tedy mezi živočichy. Z nejvyššího
proterozoika, z tzv. ediakarské fauny (pojmenované po slavném Australském
nalezišti Ediacara) známe již první zbytky mnohobuněčných živočichů, které
však jen z obtížemi dokážeme zařadit mezi dnes známé kmeny. Proto také bývají
sdružovány do samostatné skupiny Vendobionta.
- Paleozoikum (prvohory): trvalo zhruba 290 miliónů let (540-250 Ma) a jejich
počátek je charakterizován explozivní radiací živočichů. Ve spodním kambriu se
objevuje většina dnes známých kmenů mnohobuněčných. Rychle se rozvíjejí
bezobratlí (korálnatci, červi, členovci - především trilobiti, měkkýši,
ramenonožci, mechovky), již od ordoviku známe první zbytky obratlovců, kteří
v siluru a zejména v devonu zažívají rozsáhlou radiaci. V průběhu siluru a
zejména v devonu také živé organismy úspěšně osídlily souš. Konec prvohor je
poznamenán rozsáhlým vymíráním mořských i suchozemských faun.
- Mesozoikum (druhohory): trvalo zhruba 185 miliónů let (250-65 Ma).
Počátkem druhohor došlo k rozmachu plazů a zejména dinosaurů. U bezobratlých
živočichů došlo k rozsáhlým modernizacím fauny (např. zatlačení ramenonožců
mlži, rozvoji amonitů a dvoužábrých hlavonožců, nástupu moderních skupin
korálnatců). V průběhu druhohor nastupují ptáci, kteří ještě před jejich
koncem prožívají první období rozvoje. Z několika skupin savcovitých plazů
vznikají v druhohorách modernější formy, které dnes konvenčně řadíme mezi
savce. I konec druhohor je poznamenán rozsáhlým vymíráním suchozemské
(dinosauři a velcí plazi) i mořské (amoniti, belemniti, mořští ještěři) fauny.
- Kenozoikum (třetihory a čtvrtohory v klasickém pojetí): trvalo zhruba 65
miliónů let a je charakterizováno dalším rozvojem savců a ptáků. Zejména savci
prodělali explozívní adaptivní radiaci a již v paleogénu osídlili většinu nik
uprázdněných po dinosaurech a dalších plazech. Dochází k rozvoji vačnatců,
některých skupin hmyzožravců, titanotherií a velkých šelem, později
chobotnatců, kopytníků a primátů, z nichž odvozujeme i původ člověka.
V mořích dochází k rychlému rozvoji některých skupin prvoků (foraminifery,
radiolárie) využívaných pro detailní biostratigrafické členění, některých
skupin měkkýšů, korálnatců a obratlovců, především pak mořských savců.
FloraBěhem svého vývoje prodělala fóra podobné vývojové etapy jako fauna.
Nejstarším obdobím je thalassofytikum. Je to období od počátku života po objevení vyšších rostlin. Toto nejdelší období ve vývoji rostlinstva je především obdobím rozvoje řas.
Druhým nejdelším obdobím je paleofytikum, které trvalo asi 180 milionů let. Během této etapy vývoje rostliny osídlily souš. Během svrchního devonu se objevily první lesní porosty, tvořené stromovitými zástupci např. rodu Archaeopteris. Paleofytikum je možné nazvat obdobím rozvoje výtrusných rostlin. Ty totiž tvořily hlavní složku karbonských a permských pralesů. Mezofytikum je charakteristické rozvojem nahosemenných rostlin, především jehličnanů, ginkgofyt a cykadofyt. Právě v porostech těchto rostlin žili dinosauři.
Poslední období ve vývoji rostlinstva začíná koncem spodní křídy výraznou změnou rostlinného pokryvu. Dominují rychle se rozvíjející krytosemenné rostliny (především zástupci třídy Magnoliopsida se složitými mnohočetnými květy). Krytosemenné rostliny měly prokazatelný vliv na rozvoj živočichů (hlavně savců a hmyzu) a pravděpodobně přispěly k zániku dinosaurů (výrazný úbytek nahosemenných rostlin donutil živočišné druhy přizpůsobit se novému potravnímu zdroji, přičemž ne všechny byly v této adaptaci úspěšné). Toto období, ve kterém se nyní nacházíme i my, se nazývá kenofytikum. |