English

---

Stratigrafie

Stratigrafie oblasti Barrandienu (Podle Chlupáče 2002)

Vývoj živých organismů a živočichů je totiž členěn na několik období, která jsou využita i pro základní členění geologické historie země:

• Archaikum („prahory“, dříve nazývané i Azoikum): trvalo o něco více než 1 miliardu let (3600-2500Ma) bylo období, ve kterém život na Zemi vznikal. Nejstarší zbytky živých organismů (prokaryotických, bez pravého buněčného jádra) jsou staré zhruba 3,6 – 3,5 miliardy let a patří pravděpodobně k nadříši Bacteria.
• Proterozoikum (starohory): trvalo necelé 2 miliardy let (2500 až 540 Ma). Nejstarší zbytky eukaryotických organismů nejistého systematického postavení jsou staré zhruba 1200 Ma. Ve vyšším proterozoiku moře osidlovala již poměrně bohatá společenstva eukaryotních i prokaryotních organismů, z nichž alespoň část můžeme zařadit již mezi prvoky a tedy mezi živočichy. Z nejvyššího proterozoika, z tzv. ediakarské fauny (pojmenované po slavném Australském nalezišti Ediacara) známe již první zbytky mnohobuněčných živočichů, které však jen z obtížemi dokážeme zařadit mezi dnes známé kmeny. Proto také bývají sdružovány do samostatné skupiny Vendobionta.
• Paleozoikum (prvohory): trvalo zhruba 290 miliónů let (540-250 Ma) a jejich počátek je charakterizován explozivní radiací živočichů. Ve spodním kambriu se objevuje většina dnes známých kmenů mnohobuněčných. Rychle se rozvíjejí bezobratlí (korálnatci, červi, členovci - především trilobiti, měkkýši, ramenonožci, mechovky), již od ordoviku známe první zbytky obratlovců, kteří v siluru a zejména v devonu zažívají rozsáhlou radiaci. V průběhu siluru a zejména v devonu také živé organismy úspěšně osídlily souš. Konec prvohor je poznamenán rozsáhlým vymíráním mořských i suchozemských faun.
• Mesozoikum (druhohory): trvalo zhruba 185 miliónů let (250-65 Ma). Počátkem druhohor došlo k rozmachu plazů a zejména dinosaurů. U bezobratlých živočichů došlo k rozsáhlým modernizacím fauny (např. zatlačení ramenonožců mlži, rozvoji amonitů a dvoužábrých hlavonožců, nástupu moderních skupin korálnatců). V průběhu druhohor nastupují ptáci, kteří ještě před jejich koncem prožívají první období rozvoje. Z několika skupin savcovitých plazů vznikají v druhohorách modernější formy, které dnes konvenčně řadíme mezi savce. I konec druhohor je poznamenán rozsáhlým vymíráním suchozemské (dinosauři a velcí plazi) i mořské (amoniti, belemniti, mořští ještěři) fauny.
• Kenozoikum (třetihory a čtvrtohory v klasickém pojetí): trvalo zhruba 65 miliónů let a je charakterizováno dalším rozvojem savců a ptáků. Zejména savci prodělali explozívní adaptivní radiaci a již v paleogénu osídlili většinu nik uprázdněných po dinosaurech a dalších plazech. Dochází k rozvoji vačnatců, některých skupin hmyzožravců, titanotherií a velkých šelem, později chobotnatců, kopytníků a primátů, z nichž odvozujeme i původ člověka. V mořích dochází k rychlému rozvoji některých skupin prvoků (foraminifery, radiolárie) využívaných pro detailní biostratigrafické členění, některých skupin měkkýšů, korálnatců a obratlovců, především pak mořských savců.

Flora

Během svého vývoje prodělala fóra podobné vývojové etapy jako fauna.

Nejstarším obdobím je thalassofytikum. Je to období od počátku života po objevení vyšších rostlin. Toto nejdelší období ve vývoji rostlinstva je především obdobím rozvoje řas.

Druhým nejdelším obdobím je paleofytikum, které trvalo asi 180 milionů let. Během této etapy vývoje rostliny osídlily souš. Během svrchního devonu se objevily první lesní porosty, tvořené stromovitými zástupci např. rodu Archaeopteris. Paleofytikum je možné nazvat obdobím rozvoje výtrusných rostlin. Ty totiž tvořily hlavní složku karbonských a permských pralesů. Mezofytikum je charakteristické rozvojem nahosemenných rostlin, především jehličnanů, ginkgofyt a cykadofyt. Právě v porostech těchto rostlin žili dinosauři.

Poslední období ve vývoji rostlinstva začíná koncem spodní křídy výraznou změnou rostlinného pokryvu. Dominují rychle se rozvíjející krytosemenné rostliny (především zástupci třídy Magnoliopsida se složitými mnohočetnými květy). Krytosemenné rostliny měly prokazatelný vliv na rozvoj živočichů (hlavně savců a hmyzu) a pravděpodobně přispěly k zániku dinosaurů (výrazný úbytek nahosemenných rostlin donutil živočišné druhy přizpůsobit se novému potravnímu zdroji, přičemž ne všechny byly v této adaptaci úspěšné). Toto období, ve kterém se nyní nacházíme i my, se nazývá kenofytikum.