Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Rostliny > Krytosemenné

Krytosemenné (Magnoliophyta)

      Krytosemenné rostliny (lat. Magnoliophyta) představují v současné době největší (ca 280 000 druhů) a celosvětově nejrozšířenější skupinu cévnatých rostlin s ohromnou diverzitou ve vegetativních i generativních orgánech a s různorodými ekologickými nároky. Pravděpodobně se jedná o skupinu monofyletickou, což potvrzuje velké množství morfologických, anatomických, embryologických i molekulárních synapomorfických znaků. Krytosemenné rostliny jsou dřeviny i byliny. V xylemu zpravidla vyvinuty vedle tracheid i pravé cévy, ve floemu sítkovice doprovázeny svými průvodními (sesterskými) buňkami.
Reprodukční orgány jsou chráněny v pravých květech (původně zřejmě oboupohlavných), které vyrůstají jednotlivě nebo v květenstvích. Vnější obaly květu jsou buď nerozlišené (okvětí) nebo rozlišené na obvykle málo nápadný kalich a nápadnější korunu.
Charakteristickým znakem krytosemenných rostlin je stavba tyčinky (mikrosporofylu), která je často rozdělena na sterilní nitku a fertilní prašník tvořený 4 prašnými pouzdry (mikrosporangia) spojenými po dvou do 2 prašných váčků (mikrosynangia).
Dalším klíčovým znakem je uzavřený plodolist (megasporofyl), který kryje vlastní semena. Plodolisty v jednom květu tvoří gyneceum, to může být buď apokarpní, pokud jednotlivé plodolisty nesrůstají vzájemně nebo coenokarpní pokud srůstají a tvoří jeden pestík. Podle toho jakým způsobem jsou plodolisty v coenokarním gyneceu spojeny, rozlišujeme gyneceum synkarpní (srůstají stěnami), parakarpní (okraji) a lysikarpní (stěny plodolistů jsou rozpuštěny a ve středu semeníku je vytvořen sloupek na kterém vyrůstají vajíčka).

Evoluce
Vznik krytosemenných rostlin není ještě zcela objasněn. Existuje několik hypotéz o jejich sesterské skupině. V určitém rozporu je rovněž stáří skupiny vypočítané pomocí metody molekulárních hodin a stáří prvních fosilních nálezů prokazatelně již náležejících krytosemenným rostlinám. V současné době se předpokládá, že po dlouhé období jury postupně vznikaly rostliny s jednotlivými vlastnostmi krytosemenných rostlin. Moderní krytosemenné rostliny (s uzavřenými plodolisty, dvojitým oplozením a pravými květy) se však zřejmě objevily až ve spodní křídě před ca 140 mil. let a až na přelomu spodní a svrchní křídy se staly dominující složkou rostlinstva Země. Za místo jejich vzniku je obvykle považována oblast dnešní severní Austrálie a Nové Quinei.

Ekologie a rozšíření
Krytosemenné rostliny jsou převažující složkou vegetace na celé souši s výjimkou chladných oblastí boreálních lesů. Vzácně jsou zastoupeny v moři, kde se prakticky vyskytují pouze zástupci jedné skupiny. K evolučnímu úspěchu krytosemenných rostlin zřejmě přispěla dokonalá ochrana reprodukčních orgánů, která značně rozšířila ekologické možnosti této skupiny, ale výraznou roli jistě sehrála koevoluce s hmyzem, jakožto důležitým opylovačem těchto rostlin.

Členění
Dobře známé dělení na jednoděložné a dvouděložné rostliny bylo v posledních patnácti letech poněkud poopraveno na základě molekulární systematiky. Vymezení jednoděložných rostlin (Liliopsida, monocots) se nezměnilo a i molekulární systematika považuje tuto skupinu, kam patří necelá čtvrtina krytosemenných rostlin, za monofyletickou jednotku. Vymezení dvouděložných rostlin však doznalo výrazné změny. Za monofyletickou jednotku je považována pouze skupina tzv. pravých dvouděložných rostlin (Rosopsida, eudicots), která obsahuje většinu původních dvouděložných (zhruba tři čtvrtiny). Zbývající asi 3 % krytosemenných rostlin tvoří tzv. skupinu bazálních řádů, které se odvětvily velmi záhy po vzniku krytosemenných rostlin. Někdy je tato parafyletická skupina formálně označována jako „Magnoliopsida“ a je tvořena řády, které se odvětvily ještě před jednoděložnými rostlinami, ale také řády, jejichž vzik předcházel vzniku pravých dvouěložných rostlin. Vzájemné vztahy jednotlivých bazálních řádů a jednoděložných a pravých dvouděložných rostlin jsou však stále předmětem výzkumu a existuje několik alternativnách hypotéz. V našem virtuálním muzeu se vzhledem k problémům oddělování Rosopsida a Magnoliopsida s.s. ve fosilním záznamu ještě držíme tradičního členění.

Zdroj: http://botanika.bf.jcu.cz/systematikaweb/magnoliophyta.htm
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherBůžek, Kvaček, Walther (1981): Taf. 2, fig. 4 (KU-45B); Taf. 2, fig. 5(KU-45A)otisk a protiotisk neúplného listu; původní č. KU-45A; KU-45B ČB820
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherAD Bůžek, Kvaček, Walther (1981)otisk neúplného listu, vzorek postižen degradací sloučenin síry ČB807
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherBůžek, Kvaček, Walther (1981): Taf. 3, fig. 4; Abb. 3fotisk neúplného listu; původní č. BE 1005 (v textu chyba - 1018)??? ČB812
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherAD Bůžek, Kvaček, Walther (1981)otisk a protiotisk fragmentu listu ČB808
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherBůžek, Kvaček, Walther (1981): Taf. 1, fig. 5; Taf. 4, fig. 3fragment listu; původní č. KU-50 ČB819
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherBůžek, Kvaček, Walther (1981): Abb. 2dfragmenz listu; původní č. KU-47 ČB814
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherAD Bůžek, Kvaček, Walther (1981)otisk fragmentu listu ČB809
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherAD Bůžek, Kvaček, Walther (1981)otisk a protiotisk neúplného listu ČB813
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherBůžek, Kvaček, Walther (1981): Taf. 4, fig. 1, 2; Abb. 1ffragment listu, rozpadavý vzorek; původní č. KU-41A ČB806
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherBůžek, Kvaček, Walther (1981): Taf. 3, fig. 4; Abb. 4botisk listu; původní č. BE 1006 ČB810
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherBůžek, Kvaček, Walther (1981): Abb. 1aotisk neúplného listu; původní č. KU-44 ČB817
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et Waltherfragment listu ? EK268
Ampelopsis hibschii Bůžek, Kvaček et WaltherKvaček, Teodoridis, Zajícová (2015) Pl. 8, fig. 4fragment listu EK270
Araliophyllum nemejci p1826
Araliophyllum nemejciAD, Knobloch (1967), paratyp p1838
Araliophyllum nemejci p1818
Araliophyllum nemejci p1823
Araliophyllum nemejci p1821
Araliophyllum nemejciAD, Knobloch (1967), paratyp p1839
Araliophyllum nemejci p1822

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]