Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Rostliny > Krytosemenné > Jednoděložné

Jednoděložné (Liliopsida)

      Charakteristika
Jednoděložné rostliny (lat. Liliopsida) jsou jasně vymezená skupina s řadou (mikro)morfologických i anatomických synapomorfií. Rovněž molekulární systematika potvrzuje jejich monofylii. Skupina obsahuje více než 100 čeledí s ca 52 000 druhy.
Stonek:
Převážně byliny, vzácně dřeviny. To je podmíněno primární absencí druhotného tloustnutí, které může probíhat pouze anomálním způsobem nebo být nahrazeno tloustnutím primárním. Příčinou jsou uzavřené cévní svazky (bez kambia) a jejich uspořádání v celém průřezu stonku (tzv. ataktostélé).
Podzemní ogány:
Společným znakem celé skupiny je vývoj adventivních kořenů, které nahrazují kořen primární, který u většiny zástupců zaniká již ve fázi radikuly. Vlastní podzemní orgány jsou značně různorodé a vedle kořenů se objevují kořenové hlízy, oddenky, oddenkové hlízy, cibule různých typů atd. Podzemní jsou poměrně důležité v systematice skupiny.
Listy:
Jednoděložné rostliny mají většinou nečleněné a celokrajné listy, pouze vzácně vznikají členěné či složené listy, zpravidla v důsledku druhotného roztrhání pletiv (např. palmy, Monstera). Obvykle je výrazně vyvinuta listová pochva, naopak řapík je často potlačen. Čepel má většinou souběžnou žilnatinu, vzácně se objevují speciální případy žilnatiny zpeřené. Charakteristickým znakem je přítomnost jediné dělohy u embrya. Rovněž významným znakem je postavení listénce na květní stopce, který (pokud je vyvinut) je v této skupině pouze jeden a vyrůstá v mediáně.
Květy:
Květy jsou značně rozmanité. Charakteristickým typem jsou nápadné pravidelné trojčetné květy s nerozlišeným volným okvětím ve dvou kruzích, dvěma kruhy tyčnek a svrchním synkarpním semeníkem. Mnohé skupiny však mají květy zcela odlišné – nenápadné, adaptované na opylení větrem, sdružené v květenstvích nebo naopak nápadné, ale symetrické nebo se srostlým okvětím či spodním semeníkem a jinými typy gynecea, objevují se redukce jednotlivých květních částí apod. Pylová zrna jsou primárně monokolpátní nebo od nich odvozená (monoporátní apod.).

Embryologie
U jednoděložných rostlin převažují bitegmická vajíčka. Vývin endospermu je převážně jaderný nebo helobiální.
Obsahové látky
V porovnání s pravými dvouděložnými rostlinami jsou sekundární metabolity zastoupeny podstatně méně. Poměrně typická je přítomnost steroidních saponinů a rafidů šťavelanu vápenatého, naopak vzácnější jsou alkaloidy a téměř nejsou zastoupeny třísloviny.

Historie
První nálezy jednoděložných rostlin pocházejí ze spodní křídy. Velmi záhy se objevila většina hlavních skupin jednoděložných.

Ekologie a rozšíření
Jednoděložné jsou rozšířeny po celé Zemi, nezastupitelné jsou pro travinné ekosystémy, kde tvoří dominantní složku vegetace. Poměrně často jsou schopny snášen aridní podmínky. Naopak sem patří významná skupina vodních a dokonce podmořských rostlin.
Členění Dobře známé dělení na jednoděložné a dvouděložné rostliny bylo v posledních patnácti letech poněkud poopraveno na základě molekulární systematiky. Vymezení jednoděložných rostlin (Liliopsida, monocots) se nezměnilo a i molekulární systematika považuje tuto skupinu, kam patří necelá čtvrtina krytosemenných rostlin, za monofyletickou jednotku. Vymezení dvouděložných rostlin však doznalo výrazné změny. Za monofyletickou jednotku je považována pouze skupina tzv. pravých dvouděložných rostlin (Rosopsida, eudicots), která obsahuje většinu původních dvouděložných (zhruba tři čtvrtiny). Zbývající asi 3 % krytosemenných rostlin tvoří tzv. skupinu bazálních řádů, které se odvětvily velmi záhy po vzniku krytosemenných rostlin. Někdy je tato parafyletická skupina formálně označována jako „Magnoliopsida“ a je tvořena řády, které se odvětvily ještě před jednoděložnými rostlinami, ale také řády, jejichž vzik předcházel vzniku pravých dvouěložných rostlin. Vzájemné vztahy jednotlivých bazálních řádů a jednoděložných a pravých dvouděložných rostlin jsou však stále předmětem výzkumu a existuje několik alternativnách hypotéz.

 

MP131
Arecaceae MP131
C_B464
Liquidambar europaea ČB464
C_B247
Liquidambar europaea ČB247
C_B450
Liquidambar europaea ČB450
C_B464a
Liquidambar europaea ČB464
C_B455
Liquidambar europaea ČB455
C_B444
Liquidambar europaea ČB444
C_B255
Liquidambar europaea ČB255
MP129
Smilax weberi MP129
MP134
Typha latissima MP134
MP135
Typha latissima MP135
MP133
Typha latissima MP133
   

Ve virtuálním muzeu je evidováno celkem 54 vzorků

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]