Devon

Do středního devonu přetrvávalo velmi teplé aridní klima, ve svrchním devonu však začalo ochlazování, které vyvrcholilo na hranici devonu a karbonu. Dochází rovněž k zalednění jižní polární oblasti na Gondwaně. Ve spodním devonu vrcholí globální transgrese. Hladina světového oceánu se do svrchního devonu zvyšuje a na konci devonu dochází opět k jejímu poklesu. Postavení hlavních kontinetálních bloků je podobné jako v siluru. Laurusie se nachází v rovníkové oblasti a přibližuje se k ní sibiřský a kazašský kontient. Od Gondwany se oddělují jihočínský a severočínský kontinent. Gondwana se nachází na jižní polokouli, ale stejně jako v siluru nejsou názory na její přesnou lokalizaci jednotné. Mohla být v těsné blízkosti Laurusie, nebo byla její vzdálenost od Laurusie větší. Na konci siluru a ve spodním devonu je ukončena kaledonská orogeneze a vzniká mohutné pohoří ve tvaru obráceného písmene Y. Hlavní tektonická aktivita se přesouvá do oblasti Paleotethydy. Zde na konci devonu začínají s Laurusií kolidovat perigondwanské mikrokontinenty a dochází tak k prvním fázím variské orogeneze. Na jihovýchodním okraji Laurusie ještě probíhá kolize se západní částí avalonského mikrokontinentu v akadské fázi a vzniká pohoří Apalače a Quachita (orogenetické proceszy v této oblasti jsou ukončeny až ve svrchním paleozoiku při aleghanské orogenezi). Kaledonské a variské vrásnění není v této oblasti výrazněji odděleno. V kordillerské mobilní zóně, na západním okraji Laurusie dochází koncem devonu ke kolizi klamathského ostrovního oblouku v antlerské orogenetické fázi, která přetrvává až do karbonu. Subdukce oceánské kůry pokračuje ve franklinské mobilní oblasti na severním okraji Laurusie. V tasmánské mobilní zóně na východním okraji dnešní Austrálie probíhá tabberabberanské vrásnění.

Zdroj: http://www.geology.upol.cz/devon.htm

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]