Silur

Na počátku siluru došlo k významnému globálnímu oteplení, které vyvrcholilo v devonu. Na pólech chybí ledové čepice a rozsáhlé části kontinentů jsou zality mořem. Na konci siluru dochází k poklesu mořské hladiny. Během siluru vrcholí konvergentní pohyby mezi Laurentií, Baltikou a Avalonií. Dochází k vyvrásnění oblasti kaledonské mobilní zóny, situované mezi zmíněnými kontinenty. Celá kaledonská orogeneze probíhala v několika fázích od svrchního ordoviku do spodního devonu a vedla k uzavření oceánu Japetus a Tornquistova moře. V siluru byl průběh kaledonské orogeneze ve skandinávské oblasti nejintenzivnější (došlo k silné metamorfóze a ke vzniku složité příkrovové stavby). V oblasti dnešních britských kaledonid probíhá v siluru mladokaledonská fáze spojená s kolizí východní Avalonie a Laurentie. Kaledonskou mobilní zónu na východním okraji Laurentie můžeme rozlišit na severní a jižní. Severní část byla situovaná na východním okraji dnešního Grónska a kolidovala s Baltikou v nejvyšším siluru. V jižní části docházelo ke kolizím s mikrokontinemty gondwanského původu (západní Avalonie) a tektonický vývoj byl ukončen až ke konci paleozoika kolizí Laurentie a Gondwany. V siluru tedy vznikl spojením Laurentie, Baltiky a Avalonie nový kontinent Laurusie, který se pro velké množství červených klastických sedimentů, tzv. kaledonské molasy označuje jako kontinent Old Red. Laurusie se nacházela v rovníkové oblasti, sibiřský, kazašský a severočínský kontinent se rozkládal na severní polokouli v mírných zeměpisných šířkách. Na pozici Gondwany v siluru existuje více názorů. Jižní pól mohl být v oblasti dnešní Jižní Ameriky, Gondwana by pak ležela severněji, blíž k Laurusii. Nebo jižní pól mohl být v oblasti dnešní střední Afriky a mezi Gondwanou a Laurusií by pak byla úhlová vzdálenost asi 30. Kromě již zmíněné kaledonské mobilní zóny existovaly v siluru ještě další tektonicky aktivní oblasti. Na západním okraji Laurentie (Laurusie) se nacházela kordillerská mobilní oblast, na severním franklinská mobilní oblast. Na východním okraji dnešní Austrálie, v tasmánské mobilní oblasti proběhlo benambranské vrásnění. Řada mobilních zón se nacházela také mezi jednotlivými stavebními prvky dnešního asijského kontinentu.

Zdroj: http://www.geology.upol.cz/silur.htm

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]