English

---

Ptáci (Aves)

Nejbližšími žijícími příbuznými ptáků jsou zřejmě krokodýli - společně tvoří skupinu Archosauria. Postupný a mozaikovitý vznik ptáků je v současné době již podstatně lépe zdokumentován, než dříve, díky neustále se rozšiřujícímu fosilnímu záznamu, ve kterém je patrný vývoj peří a změny kostry nutné pro přechod od pasivního k aktivnímu letu, zřejmě v několika navzájem nezávislých a soupeřících evolučních liniích. Vzácností není ani druhotná ztráta schopnosti létat a to již v tomto raném stádiu vzniku letu. V Chiappeho definici jsou sesterskou skupinou ptáků dinosauři ze skupiny Scansoriopterygidae nebo Deinonychosauria, která zahrnuje klady Troodontidae a Dromaeosauridae. Do druhé z nich spadá i létavý, zřejmě "čtyřkřídlý" Microraptor, popsaný v roce 2000, či známý dravý Velociraptor a další. Peří ale měli již méně odvození (ne však nutně starší) dinosauři, jako Sinosauropteryx nebo Dilong. Zatímco znaky, jako dýchání usnadňované vzdušnými vaky, duté obratle, endotermie nebo dokonce jednoduché vláknité peří byly přítomny u většiny dinosaurů a někdy dokonce i u jiných skupin (pterosauři) dávno před vznikem ptáků, další rysy, jako revertovaný palec na noze, alula, aktivní let nebo karpometakarpus se nevyskytují ani u všech taxonů historicky pokládaných za ptáky. V takovéto situaci, kdy typické ptačí znaky přibývají postupně ve velké časové škále (první stopy, morfologicky podobné ptačím, jsou známy již z triasu, vytvořil je však patrně drobný plaz, možná i společný předek dinosaurů a ptáků), a je tak těžké rozhodnout, který druh již může být považován za ptáka a který ještě ne. Za prvního ptáka byl především pro svůj historický význam často považován Archaeopteryx, jehož první úplný nález roku 1860 (popsán 1861) způsobil velkou senzaci. Mezi další významné fosilní taxony patří čínský Confuciusornis, jeden z prvních ptáků se zkráceným ocasem a pygostylem, Ichthyornis, který vzdáleně připomíná rybáka se zuby, a dravý Hesperornis s nepneumatizovanými kostmi a redukcí křídel podobného dnešním potápkám. Velkou skupinou, zahrnující jak mnoho fosilních druhů, tak i všechny žijící ptáky, je Ornithothoraces. U báze této skupiny se poprvé vyskytuje množství odvozených znaků, jako je křidélko (alula), karpometakarpus, tarzometatarzus, revertovaný palec, prsní kost s masivním hřebenem, do stran orientovaná jamka na lopatce pro skloubení s pažní kostí a aktivní let. Ornitotoracini se dělí na Enantiornithes, kam patří např. Gobipteryx nebo Sinornis, a pravé ptáky (Euornithes), jejichž nejbazálnějšími zástupci je klad Hongshanornithidae a nelétavý Patagopteryx a kam patří i všichni moderní ptáci (Neornithes). Ty se u své báze rozdělují na skupiny, Palaeognathae - zahrnující nelétavé běžce (kiwi, emu, nandu, pštrosy, kasuáry a vyhynulé ptáky moa) a létavé tinamy - a Neognathae, zahrnující všechny ostatní ptáky. K rozdělení na paleognáty a neognáty došlo zřejmě ještě před koncem křídy. Systém neognátů je zatím značně nestálý, což je způsobeno velmi rychlou evoluční radiací. Za prokázané lze považovat další rozdělení na Galloanserae, kam patří hrabaví a vrubozobí, a Neoaves. Vnitřní struktura Neoaves není dosud stabilní, některé studie však odhalily existenci dalších dvou obsáhlých podskupin, Metaves a Coronaves. Ptáci přežili velké vymírání na konci křídy a poté se v eocénu rozrůznili do velkého množství druhů.

Mezi potravu ptáků patří nektar, rostliny, semena, hmyz, ryby, savci, zdechliny nebo jiní ptáci.

Zdroje:

Zdroj: www.wikipedia.cz

O. Fejfar (2008) v Živě

pan-aves