Rakovci (Malacostraca)

Rakovci (lat. Malacostraca), též „vyšší korýši“, je třída obecně známých bezobratlých živočichů z podkmene korýši, jako je například svinka, stínka, rak říční, krevety nebo krabi. Podle Bruscy mezi rakovce patří 40 200 známých druhů. Fylogenetické analýzy je někdy řadí do příbuznosti klanonožců (Copepoda) a rakovčíků (Mystacocarida), podle novějších analýz jsou však spíše blíže příbuzní se svijonožci (Thecostraca) (společné označení Communostraca). Jejich tělní stavba je však tak pozoruhodná, že byli oddělováni od ostatních korýšů (všichni ostatní byli označováni jako nižší korýši). Rakovci jsou zřejmě monofyletický taxon.

Tělo rakovců se skládá z 19–20 článků, přičemž cephalon se obvykle skládá z pěti článků, thorax také z pěti, pleon ze šesti nebo sedmi a na konci těla je telson. Thorax je zcela či alespoň částečně zakryt tzv. karapaxem (krunářem). Dále mají 0–3 páry příústních nožek (maxilipodů), biramózní či vzácněji i uviramózní nebo fylopodózní hrudní končetiny (thorakopody), dále antenuly a anteny a na pleonu pleopody. Samičí gonopóry jsou na šestém segmentu pereionu, samčí vždy na osmém.

Většinou se uznávají dvě podtřídy: Phyllocarida (jejich fosilní zástupci jsou mimořádně významní především ve spodním paleozoiku, odkaz viz např. a Eumalacostraca – ta zahrnuje všechny ostatní, "moderní" rakovce.

Zdroj (upraveno): www.wikipedia.cz

Protocallianassa antiqua Roemer, 1841	AD. Poukarová, H. & Bubík, M. (2012), Bc. práce(2012), Příloha č. 6, obr. 5	klepeto opracované transportem	HP10
Pygocaris schluberti			p2346
Pygocaris schuberti		s parazitickou mechovkou	p1434
Regioscalpellum maximum (J. de C. Sowerby,, 1829)	Kočová-Veselská et al. (2020), Fig. 6 A-A1; B-B1; C-C2	scutum a tergum	TK2
Tuzoia bohemica	AD Chlupáč a Kordule, 2002	a, b - pozitiv, negativ části karapaxu, stav dobrý	VK44
Tuzoia bohemica	Kordule a Chlupáč (2002), text. fig. 2D, Pl. I, fig. A, B, C	a, b, pozitiv a negativ části velkého karapaxu, stav dobrý	VK40
Tuzoia bohemica	AD Chlupáč a Kordule (2002)	velmi dobře zachovalý, i když neúplný karapax	VK441
Tuzoia bohemica	AD, Chlupáč a Kordule (2002)	část karapaxu	VK43
Tuzoia bohemica		část karapaxu v interakci s trilobity	XA921
Tuzoia	Chlupáč a Kordule (2002), Pl. I, fig. D	a, b, pozitiv a negativ části duplikatury, stav dobrý	SZ169
Tuzoia	AD, Chlupáč a Kordule, 2002	pozitiv karapaxu	VK39
Tuzoia		neúplná chlopeň karapaxu s abdominálními články, pozitiv a negativ	CW1292
Tuzoia		neúplné chlopně karapaxu, viditelný spojující hřbet. Patrně jiný velký bivalvní artropod	CW1294
Tuzoia		fragment nemineralizovaného organismu v prachovci	PB228
Tuzoia		stlačený deformovaný velký kus štítu v prachovité břidlici	YA1306
Tuzoia	Chlupáč a Kordule (2002), Pl. II, fig. F (SZP 5964)	a, b, pozitiv a negativ části karapaxu, stav dobrý, mírně rozvětralý kus	SZ171
Tuzoia	AD, Chlupáč a Kordule (2002)	negativ části duplikatury, stav dobrý	SZ170
Tuzoia		chlopeň karapaxu	CW1293
Tuzoia	Chlupáč a Kordule (2002), text. fig. 2A, Pl. II, A, B, C, D	část karapaxu (pozitiv)	VK41

První Předchozí	Poslední
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]