Savci (Mammalia)
Savci (lat. Mammalia) jsou možná i polyfyletická (fylogenetické vztahy vejcorodých, vačnatců a placentálů nejsou zcela jasné a není vyloučen jejich původ z různých evolučních linií) třída obratlovců, která v současné době osidluje téměř celý svět. Jejich hlavním spojovacím znakem je výživa mláďat produktem modifikovaných kožních žláz, tedy kojení mláďat (mléčné žlázy - mammae - odtud název Mammalia). Dále mají kromě řádů kytovci, luskouni a sirény srst (ale i u nich je přítomna alespoň u mláďat) a jsou teplokrevní. Savci jsou spolu s ptáky vývojově nejpokročilejší živočišnou skupinou s nejdokonalejší vyšší nervovou soustavou.
Na světě existuje kolem 5500 druhů savců zařazených do 1200 rodů, 152 čeledí a až 46 řádů. Evoluce Savci (v užším smyslu slova) se vyvinuli ze savcovitých plazů větve Synapsida (snahy některých vědců míří dokonce k synonymizaci Mammalia a Synapsida, aby bylo jasné, že se savci nevyvinuli z plazů, ale pouze z plazům podobných živočichů). Dnes žijící savci tvoří korunovou skupinu živorodých a zvláštní řád ptakořitných, který je podstatně starší. Mnoho vyhynulých řádů (např. Multituberculata) má blíže k živorodým než k ptakořitným. Živorodí se dělí na dvě větve - vačnatci a placentálové. V době zhruba před 100 miliony lety se odštěpily dvě hlavní větve placentálních savců – Afrotheria (zahrnující řády sirény, damani, chobotnatci, Afrosoricida, bércouni a hrabáči) a zbytek. Ten tvoří zvláštní větev chudozubých, která se oddělila zhruba před 90 miliony let a ostatní savce (skupinu Boreoeutheria). Savci mají stálou tělesnou teplotu, nejčastěji mezi 36 °C až 39 °C. Tělo pokrývá srst, složená z několika typů chlupů (vlníky-tvoří podsadu, osiníky a pesíky- tvoří zbarvení srsti a hmatové chlupy což jsou třeba vousy), které se druhotně mohou přeměnit v bodliny, ostny, šupiny a krunýře či zcela vymizet pokožka obsahuje mnoho žláz, zejména potních a mazových, jejichž přeměnou vznikly i žlázy pachové a mléčné. Naprostá většina savců rodí živá mláďata, která jsou po narození krmena mateřským mlékem; u vyšších savců zárodek prodělává vývoj v těle samice, vyživován prostřednictvím placenty. Výjimkou jsou vejcorodí savci, kteří kladou vejce a také vačnatci, u kterých se rodí jen velmi nedokonalý zárodek, který není vyživován placentou. Tělní dutina savců je rozdělena na břišní a hrudní část, které jsou od sebe odděleny plochým svalem zvaným bránice, který se vydatně podílí i na dýchacích pohybech. Krevní oběh je zcela uzavřený, cévní soustava má pouze levý oblouk aorty a dokonale čtyřdílné srdce, červené krvinky jsou bezjaderné. Na vnější zvukovod nasedá různě tvarovaný ušní boltec, jehož velikost je úměrná sluchovým schopnostem jednotlivých druhů (druhotně může chybět). Savci jsou odděleného pohlaví s občasnou pohlavní dvojtvárností (velikost, parohy, zbarvení …). Z mnoha znaků na kostře jsou nejdůležitější: dva týlní hrboly, sedm krčních obratlů (ale existují i výjimky - kapustňáci a lenochodi), tři sluchové kůstky, spodní čelist tvořená jedinou kostí a připojená k lebce druhotným čelistním kloubem na kosti spánkové. S mohutným rozvojem koncového mozku, zejména kůry na povrchu mozkových polokoulí, souvisí rozvoj nervové činnosti a složitého chování savců. Savci mají čelisti obsahující třenové zuby, stoličky, řezáky a špičáky; v dolní čelisti mají jedinou kost. Sus scrofa
zpět
 Sus scrofa | |||||||||||||||
![[ENG]](img/vlajka-english.gif)
English 
Předchozí
Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]