Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Polostrunatci > Graptoliti

Graptoliti (Graptolithina)

      Graptoliti (lat. Graptolithina: název odvozen z řeckého graphos = psát, lithos = kámen) jsou vyhynulou skupinou výlučně mořských koloniálních živočichů, mající vzhled prutů nebo keříků. Jsou v paleozoiku významnou třídou řazenou do kmene polostrunatců (Hemichordata). Mají mimořádný stratigrafický význam v ordoviku a siluru. Dělí se na svě skupiny Graptoloidy a Dendroidy.

Graptoloidi jsou výlučně koloniální živočichové, s podpůrnou a ochranou vnější kostrou (rabdosomem). Rabdosom vytvářeli pučením jedinci (zooidi) jednotlivě obývající komůrky (téky). Jedinci v kolonii byli spojeni tkáňovým provazcem (stolonem). Rabdosom vznikal pučením z počáteční téky (sikula) na proximálním konci rabdosomu. Na distálním konci postupně se prodlužující větve přirůstaly nové téky. Tvar ték je většinou trubicovitý, s ústím různě utvářeným (přímým, zahnutým), někdy vytaženým do trnů. Na rabdosomu mohou být téky jediného nebo dvou až tří typů. Z vrcholu počáteční komůrky, sikuly, vybíhá tenké vlákno (nema), od jejího ústí vybíhá silnější vlákno (virgela). Nema má někdy složité ukončení, s příchytnými háčky a kotvičkami. Organická hmota tvořící rabdosom se nazývá periderm. Její chemické složení není přesně známo, na rozdíl od starších předpokladů dnes víme, že neobsahoval chitin. Vzhled zooidů není znám, předpokládá se podobnost s recentními křídložábrými (třída Pterobranchia), kteří mají vakovité tělo s párem tykadélek k filtraci potravy. Z ultrastruktury stěny téky se předpokládá, že zooidi byli schopni pohybovat se i po povrchu téky, se kterou zůstávali spojeni dlouhým a ohebným stonkem. Z podobnosti z křídložábrými je pravděpodobné, že pokud v téce zooid uhynul, pučením ze stolonu byl v téce nahrazen novým zooidem.

Dendroidi se objevují již ve středním kambriu. Z některých planktonních typů dendroidů se na počátku ordoviku vyštěpují graptoloidi. Dendroidi jsou morfologicky konzervativnější a hlavní morfologické typy přežívají bez větších změn do karbonu, v jehož průběhu vymírají. Stratigrafický význam v příliš nemají.

Mohutný rozvoj skupina prodělává ve spodním ordoviku. V průběhu tremadoku dochází k rozštěpení na dvě hlavní větve: graptoloidy a dendroidy. Graptoloidi prodělávají rychlý rozvoj spojený s redukcí počtu větví (od vícevětevných typů k dvouvětevným a biseriálním typům) a přechodem k planktonnímu způsobu života. Pro tremadok je význačný anizograptová fauna s Rhabdinopora, Bryograptus a Kiaerograptus. V arenigu se rozvíjí dichograptová fauna s význačnými rody Tetragraptus, Didymograptus, Isograptus. Pro střední a svrchní ordovik je význačná diplograptidní fauna s převahou biseriálních typů jako Glyptograptus, Nemagraptus, Dicellograptus aj. Po krizi na konci ordoviku dochází k novému rozvoji od počátku siluru. Přežívají některé biseriální typy (retioliti, diplograpti, glyptograpti) a zejména se rozvíjejí formy s jedinou větví (monograpti; monograptová fauna). Poslední monograpti vymírají ve spodním devonu (stupeň prag). Jednou z posledních oblastí jejich výskytu je i oblast Barrandienu (lom Na Stydlých vodách).


Zdroj: Katedra biologie ZČU v Plzni


Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) klabavensisBouček (1973), Pl. XXII, fig. 5, Pl. XXI, fig. 2neúplný rabdosom BB152
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) klabavensis- BB337
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) klabavensis- BB319
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) klabavensis- BB338
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. II, fig. 5; Bouček (1973), Pl. XX, fig. 6mladý jedinec se čtyřmi posloupnými tékami BB139
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. I, fig. 3; Bouček (1973), Pl. XX, fig. 10distální část s vesikulární némou BB145
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. II, fig. 3proximální část z obversní strany BB137
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. I, fig. 7, Pl. 2, fig. 4; Bouček (1973), Pl. XXI, fig. 6proximální část BB138
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. I, fig. 7; Bouček (1973), Pl. XX, fig. 9neúplný rabdosom BB148
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. I, fig. 2jedinec se zachovalou měchýřovitou strukturou BB140
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. II, fig. 1; Bouček (1973), Pl. XX, fig. 4, Pl. XXI, fig. 5mladý jedinec se dvěma tékami BB143
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. I, fig. 6, Pl. II, fig. 2; Bouček (1973), Pl. XX, fig. 6mladý jedinec se dvěma až třemi tékami BB144
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. I, fig. 9, Pl. II, fig. 6; Bouček (1973), Pl. XXI, fig. 4, Pl. XX, fig. 7, 8neúplný jedinec BB146
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. II, fig. 8neúplný rabdosom BB141
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. I, fig. 1, 4, 5, Pl. II, fig. 9kompletní rabdosom BB147
Pseudoclimacograptus (Undulograptus) paradoxusBouček (1944), Pl. I, fig. 8, Pl. 2, fig. 6neúplný rabdosom BB142
Pseudodidymograptus lipoldi- BB316
Pseudodidymograptus nicholsoni- BB366
Pseudodidymograptus nicholsoni- BB204
Pseudodidymograptus nicholsoni- BB255
Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]