Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Polostrunatci > Graptoliti

Graptoliti (Graptolithina)

      Graptoliti (lat. Graptolithina: název odvozen z řeckého graphos = psát, lithos = kámen) jsou vyhynulou skupinou výlučně mořských koloniálních živočichů, mající vzhled prutů nebo keříků. Jsou v paleozoiku významnou třídou řazenou do kmene polostrunatců (Hemichordata). Mají mimořádný stratigrafický význam v ordoviku a siluru. Dělí se na svě skupiny Graptoloidy a Dendroidy.

Graptoloidi jsou výlučně koloniální živočichové, s podpůrnou a ochranou vnější kostrou (rabdosomem). Rabdosom vytvářeli pučením jedinci (zooidi) jednotlivě obývající komůrky (téky). Jedinci v kolonii byli spojeni tkáňovým provazcem (stolonem). Rabdosom vznikal pučením z počáteční téky (sikula) na proximálním konci rabdosomu. Na distálním konci postupně se prodlužující větve přirůstaly nové téky. Tvar ték je většinou trubicovitý, s ústím různě utvářeným (přímým, zahnutým), někdy vytaženým do trnů. Na rabdosomu mohou být téky jediného nebo dvou až tří typů. Z vrcholu počáteční komůrky, sikuly, vybíhá tenké vlákno (nema), od jejího ústí vybíhá silnější vlákno (virgela). Nema má někdy složité ukončení, s příchytnými háčky a kotvičkami. Organická hmota tvořící rabdosom se nazývá periderm. Její chemické složení není přesně známo, na rozdíl od starších předpokladů dnes víme, že neobsahoval chitin. Vzhled zooidů není znám, předpokládá se podobnost s recentními křídložábrými (třída Pterobranchia), kteří mají vakovité tělo s párem tykadélek k filtraci potravy. Z ultrastruktury stěny téky se předpokládá, že zooidi byli schopni pohybovat se i po povrchu téky, se kterou zůstávali spojeni dlouhým a ohebným stonkem. Z podobnosti z křídložábrými je pravděpodobné, že pokud v téce zooid uhynul, pučením ze stolonu byl v téce nahrazen novým zooidem.

Dendroidi se objevují již ve středním kambriu. Z některých planktonních typů dendroidů se na počátku ordoviku vyštěpují graptoloidi. Dendroidi jsou morfologicky konzervativnější a hlavní morfologické typy přežívají bez větších změn do karbonu, v jehož průběhu vymírají. Stratigrafický význam v příliš nemají.

Mohutný rozvoj skupina prodělává ve spodním ordoviku. V průběhu tremadoku dochází k rozštěpení na dvě hlavní větve: graptoloidy a dendroidy. Graptoloidi prodělávají rychlý rozvoj spojený s redukcí počtu větví (od vícevětevných typů k dvouvětevným a biseriálním typům) a přechodem k planktonnímu způsobu života. Pro tremadok je význačný anizograptová fauna s Rhabdinopora, Bryograptus a Kiaerograptus. V arenigu se rozvíjí dichograptová fauna s význačnými rody Tetragraptus, Didymograptus, Isograptus. Pro střední a svrchní ordovik je význačná diplograptidní fauna s převahou biseriálních typů jako Glyptograptus, Nemagraptus, Dicellograptus aj. Po krizi na konci ordoviku dochází k novému rozvoji od počátku siluru. Přežívají některé biseriální typy (retioliti, diplograpti, glyptograpti) a zejména se rozvíjejí formy s jedinou větví (monograpti; monograptová fauna). Poslední monograpti vymírají ve spodním devonu (stupeň prag). Jednou z posledních oblastí jejich výskytu je i oblast Barrandienu (lom Na Stydlých vodách).


Zdroj: Katedra biologie ZČU v Plzni


Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Mikrostruktury graptolitů rodu Geniculograptus (Courtesy of Denis Bates.)
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Téka retiolitidního graptolita rodu Phorograptus
Pristiograptus pseudodubiusneúplné rhabdosomy BB611
Pristiograptus pseudodubius p2172
Pristiograptus pseudodubiusManda et al. (2019) Fig. 8Erhabdosom PŠ3880
Pristiograptus pseudodubiusAD Štorch & Manda (2019); AD Manda et al. (2019)rhabdosom PŠ3892
Pristiograptus pseudodubiusAD Manda et al. (2019)rhabdosom PŠ3885
Pristiograptus pseudodubius p2171
Pristiograptus pseudodubius p2173
Pristiograptus pseudodubiusAD Manda et al. (2019)rhabdosom PŠ3884
Pristiograptus regularis solidusŠtorch (2001), Pl. II, fig. 6, fig. 10 (2), 11 (1); text. fig. 7; fig. 11 (1), 15 (2) PŠ1035
Pristiograptus regularis solidusŠtorch (2001), Pl. II, fig. 2, text. fig. 7; fig. 13 PŠ1059
Pristiograptus regularis solidusŠtorch (2001), Pl. III, fig. 3, text. fig. 7, fig. 12 PŠ1032
Pristiograptus regularis solidusŠtorch (2001), text. fig. 7, fig. 16 PŠ1029
Pristiograptus regularis solidusŠtorch (1998), Pl 11, fig. 4; Text-fig. 7, fig. 9Brhabdosom PŠ747
Pristiograptus regularis solidusŠtorch (1998), Pl 11, fig. 7; Text-fig. 7, fig. 9Arhabdosom PŠ766
Pristiograptus regularis solidusŠtorch (2001), Pl. III, fig. 2 PŠ1034
Pristiograptus YA152
Pristiograptusneúplné rhabdosomy BB610
PristiograptusŠtorch et al. (1984), Pl. I, fig. 510mm dlouhý fragment rhabdosomu PŠ193
Pristiograptus p3830
Pristiograptus p3834
Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]