| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
| Gyroceratites | AD Budil et al. (2013) | pět různě zachovalých schránek v pěti vzorcích břidlice (a-e) | | PB848 | | Gyroceratites | | otisk v hornině | | Ich5822 | | Hamulina asteriana | Vašíček (1972), Pl. VII, fig. 3 | úlomek proversa, pův. č. T5/84 | | ZV32 | | Hamulinites fragile | | ohyby několika schránek | | XB260 | | Hamulinites parvulus | Vašíček (1972), Pl. VII, fig. 2 | schránka s rel. přímým proversem a neúplným ohybem, pův. č. K8/014 | | ZV31 | | Hemiphragmoceras pusilum | | část jádra schránky | | JB447 | | Hercoceras mirum | | | | p275 | | Hercoceras mirum | | | | p3660 | | Hercoceras mirum | | schránka slepovaná ze 3 kusů | | SM431 | | Hercoceras mirum | Manda a Turek (2009), fig. 12G | fragment schránky | | SM337 | | Hercoceras mirum | | | | p270 | | Hercoceras mirum | Manda a Turek (2011), fig. 4C | fragment izolované schránky s trnem pocházející z výplavu | | SM372 | | Hercoceras mirum | Manda a Turek (2011), fig. 4B | fragment izolované schránky s trnem pocházející z výplavu | | SM371 | | Hercoceras mirum | | | | p277 | | Hercoceras mirum | | | | p332 | | Hercoceras mirum | Manda a Turek (2011), fig. 4d | Fragment schránky s ostny | | p276 | | Hercoceras mirum | | | | p274 | | Hercoceras mirum | | jeden kus - vitrina I/6 | | p271 | | Hercoceras | | isolovaný jedinec | | p6087 | | Heteroceras (Argvethites) | Vašíček (1972), Pl. V, fig. 5, 6 | negativ téměř úplné schránky (fig.6) a hákovitá část schránky(fig.5) | | ZV68 |
|
![[ENG]](img/vlajka-english.gif)
English 
Předchozí