| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
| Cyrtocycloceras semitectum (Barrande) | AD, Marek (1971) | horní část obývací komory s velkou částí fragmokonu | | JM55 | | Cyrtocycloceras semitectum (Barrande) | Marek (1971), Pl. VI, fig. 2; Pl. VII. fig. 7, text. fig. 8a, b | nábrus fragmokonu/11komor/ a obývací komora s malou částí fragmokonu | | JM52 | | Cyrtocycloceras semitectum (Barrande) | Marek (1971), Pl. VI, fig. 5; Pl. VII, fig. 3-5, text. fig. 6a, 9 | jádro obývací komory geront.jedince,svalové vtisky,svraštělá vrstva | | JM61 | | Cyrtocycloceras semitectum (Barrande) | | jádro koncové části schránky | | JB381 | | Cyrtocycloceras semitectum (Barrande) | AD, Marek (1971) | střední část fragmokonu s výborně zachovanou skulpturou | | JM59 | | Cyrtocycloceras semitectum (Barrande) | AD, Marek (1971) | téměř úplná schránka efebického jedince | | JM56 | | Cyrtocycloceras | | část jádra rovné schránky | | JB342 | | Cyrtocycloceras | | část jádra rovné schránky příčně rýhované | | JB428 | | Cyrtocycloceras | | fragment malé schránky | | VF715 | | Cyrtocycloceras | | neúplná schránka | | VF584 | | Cyrtocycloceras | | fragment schránky | | VL2237 | | Cyrtocycloceras | | fragment malé schránky | | VF714 | | Cyrtocycloceras | | jádro obývací komory a malá část fragmokonu, anulární elevace | | JM37 | | Cyrtocycloceras | | část schránky | | VF1206 | | Cyrtocycloceras | | fragment zahnuté schránky | | VF711 | | Cyrtocycloceras | | fragment schránky | | VF712 | | Cyrtocycloceras | | fragment malé schránky | | VF713 | | Cyrtocycloceras urbanum | AD, Marek (1971) | téměř úplná schránka malého jedince | | JM63 | | Cyrtocycloceras urbanum | AD, Marek (1971) | vrcholová část fragmokonu | | JM62 | | Dawsoniceras barrandei | | část schránky | | VL771 |
|
![[ENG]](img/vlajka-english.gif)
English 
Předchozí