Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Měkkýši > Mlži

Mlži (Bivalvia)

      Mlži (lat. Bivalvia) jsou obyvateli mořského, brakického a sladkovodního prostředí. Jejich vápencovou a aragonitovou schránku, tvořenou dvěma miskami, chrání před okolním vodním prostředím organická vrstva - periostrakum. Misky spojuje v oblasti vrcholu organický vaz – ligament a uvnitř zámkové zuby a protilehlé zámkové jamky. Rovina souměrnosti probíhá většinou mezi miskami. Na povrchu schránek jsou různé skulptury, přírůstkové vrásky, valy nebo radiální žebra. Vnitřní část schránek pokrývá často perleť. Tělo mlžů tvoří především výrazná noha, plášť vylučující schránku, žábry a útrobní vak obsahující především zažívací ústrojí a další orgány. Svalový systém se upíná na vnitřní povrch schránky a slouží k jejímu zavírání, k vysunovaní a zasunování nohy, k zahrabávání do sedimentu a k zavěšení útrobního vaku. Mlži se živí mikroorganismy, nebo mikročásticemi organické hmoty. Proto nemají v ústech chitinózní radulu, která patří k výbavě ostatních tříd měkkýšů. Nejstarší a nejjednodušší mlži se doslova prožírají bahnitými a písčitými usazeninami. Jiní mlži požírají suspensi organické hmoty a mikroorganismů, která se tvoří těsně nade dnem a jiní získávají potravu filtrováním. Systematika mlžů je komplexní, založená na různých typech žaber, zámků, ligamentů, svalů a svalových vtisků na schránce a dalších znacích. Schránka, kterou tvoří plášť přirůstáním na okrajích misek, představuje ontogenetický vývoj každého jedince od nejrannějších stádií až do dospělosti. Studium funkční morfologie schránek současných mlžů umožňuje interpretovat způsoby života u většiny fosilních mlžů a zprostředkovaně jejich životní prostředí. Hlavní podmínkou pro život většiny mlžů je pevné ukotvení schránky v sedimentu, které umožňuje život v mírně nebo více proudící vodě a filtrování organických mikročástic a mikroorganismů s maximální úsporou energie. Mlži žijí buď zahrabaní v sedimentu, nebo zavrtaní ve dřevě či v pobřežních skalách, přichycení k substrátu pomocí byssových vláken, nebo přicementovaní k pevnému podkladu. Mlži jsou evolučně jednou z nejúspěšnějších skupin benthických organismů. Objevují se ve spodním kambriu, přežívají poměrně úspěšně všechna období masového vymírání v historii Země a postupně obsazují většinu nik, které nabízí dno vodního prostředí. V současnosti patří k nejhojnější třídě měkkýšů. Fosilní mlži se v Čechách vyskytují především v ordoviku, siluru a devonu klasické prvohorní pražské pánve Barrandienu, v moravském a slezském karbonu, v České křídové pánvi a v moravském mořském terciéru.

Autor: Jiří Kříž
anatomie mlž
Obr. 49: Schéma anatomie mlže
schránka
Obr. 49: Schránka mlže, popis
Alphabetic index:
  A   B   C   D   E   F   G   H   I   J   K   L   M   N   O   P   Q   R   S   T   U   V   W   X   Y   Z 
Inoceramus costellatus YA796
Inoceramus costellatus YA791
Inoceramus costollatuspravá miska ve slínovci YA557
Inoceramus costollatuspravá miska ve slínovci YA558
Inoceramus crassusAD. Poukarová, H. & Bubík, M. (2012), Bc. práce(2012), Příloha č. 16, obr.3neúplný otisk misky HP98
Inoceramus crassusmiska RV122
Inoceramus crassusAD. Poukarová, H. & Bubík, M. (2012), Bc. práce(2012), Příloha č. 16, obr.1 a,botisk misky - v hornině i hmota misky HP96
Inoceramus crassus YA737
Inoceramus crassusAD. Poukarová, H. & Bubík, M. (2012), Bc. práce(2012), Příloha č. 16, obr.4neúplný otisk misky HP99
Inoceramus crassusčást misky, velký kus RV147
Inoceramus crassusAD. Poukarová, H. & Bubík, M. (2012), Bc. práce(2012), Příloha č. 16, obr.2neúplný otisk menší misky HP97
Inoceramus crippsi crippsilevá miska YA582
Inoceramus cuvieričást ligamentu YA1140
Inoceramus cuvieripravá miska v pískovci, jádro YA700
Inoceramus cuvierijádro misky v pískovci YA685
Inoceramus cuvierijádro pravé misky YA842
Inoceramus cuvierijádro misky v pískovci YA683
Inoceramus cuvierijádro pravé misky v pískovci YA848
Inoceramus cuvierijádro pravé misky YA840
Inoceramus cuvieri YA787

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]