Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Kopaninoceras | | část anulované větší schránky | | AH58 |
Kopaninoceras | | část anulované větší schránky | | AH57 |
Kopaninoceras | | negativ části schránky | | AH63 |
Kopaninoceras | | část smáčklé schránky se skulpturou | | AH82 |
Kopaninoceras | AD Kříž & Bogolepová (1995) - Geobios | část jádra schránky | | XB831 |
Kopaninoceras | | část schránky | | JK7897 |
Kopaninoceras | AD. Manda et al. (2022/2023), Fig. 13H | deska hlavonožcového vápence s asociací | | SM404 |
Kopaninoceras | | část jádra rovné schránky | | JB377 |
Kopaninoceras | | zbytek velké schránky | | JK7885 |
Kopaninoceras | | zbytky schránek + Cardiolinka | | JK7891 |
Kopaninoceras | | část schránky | | JK7783 |
Kopaninoceras | | zbytek velké schránky | | JK7907 |
Kopaninoceras | | zbytky schránek | | JK7924 |
Kopaninoceras | | část schránky | | JK7959 |
Kopaninoceras | | část jádra rovné schránky | | JB513 |
Kopaninoceras | | jedna izolovaná schránka ve vápenci | | JB658 |
Kopaninoceras | | jedna izolovaná schránka | | JB672 |
Kopaninoceras | | části schránky | | LC105 |
Kopaninoceras | | neúplné schránky | | LC17 |
Kopaninoceras | | neúplné schránky | | LC18 |