Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Měkkýši > Hlavonožci

Hlavonožci (Cephalopoda)

      Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Mimagoniatitesotisk částí schránek Ich5671
Mimagoniatitesdeformovaná schránka a úlomek schránky, 2 kusy (a,b) VK60
Mimagoniatitesotisk částí schránek Ich5672
Mimosphinctes zlichovensisAD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisuotisk části schránky v břidlici Ich5411
Mimosphinctes zlichovensisotisk schránky v břidlici Ich5321
Mimosphinctes zlichovensisAD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisuotisk části schránky v břidlici Ich5406
Mimosphinctes zlichovensisotisky částí schránek v hornině Ich5322
Mimosphinctes zlichovensisAD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisuotisk části schránky v břidlici Ich5409
Mimosphinctes zlichovensisotisk schránky v břidlici Ich5320
Mimosphinctes zlichovensis Ich5317
Mimosphinctes zlichovensisChlupáč a Turek (1983), Pl. 3, fig. 10otisk schránky v břidlici Ich5414
Mimosphinctes zlichovensisAD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisuotisk části schránky v břidlici Ich5408
Mimosphinctes zlichovensisAD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisuotisk části části schránky v břidlici Ich5412
Mimosphinctes zlichovensisChlupáč a Turek (1977), Pl. III, fig. 5; Chlupáč a Turek (1983), Pl. 3, fig. 13otisk schránky v břidlici Ich5318
Mimosphinctes zlichovensis Ich5316
Mimosphinctes zlichovensisChlupáč a Turek (1983), Pl. 3, fig. 14otisk části části schránky v břidlici Ich5418
Mimosphinctes zlichovensisChlupáč a Turek (1983), Pl. 3, fig. 11neúplná schránka v břidlici Ich5421
Mimosphinctes zlichovensisAD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisuotisk schránky v břidlici Ich5415
Mimosphinctes zlichovensisChlupáč a Turek (1977), Pl. III, fig. 4otisk schránky v břidlici Ich5313
Mimosphinctes zlichovensisčást schránky Ich5425
Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]