| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Tubiferoceras Hedström, 1917 | | | | SM415 | Turrilites reussineum | | | | YA765 | Turrilites | AD Vašíček (1992) | | | YA2029 | Turrilites | AD Vašíček (1992) | | | YA2018 | Turrilites | AD Vašíček (1992) | | | YA2020 | Turrilites | AD Vašíček (1992) | | | YA2021 | Uloceras pupus | Manda (2001), Pl. I, figs 4-5 | část schránky | | SM3 | Umbeloceras incola Barrande, 1865 | | | | JK7444 | Umbeloceras incola Barrande, 1865 | | | | JK7445 | Umbeloceras incola Barrande, 1865 | | část jádra schránky | | JB518 | Umbeloceras | | původní e.č. L.sp/79 | | SM413 | Umbeloceras | | kus slepený ze 2 částí, původní e.č. 133 | | SM423 | Umbeloceras | | část jádra schránky | | JB594 | Veleziceras uhligi | Vašíček (1972), text. fig. 19 | jedinec se zach. suturou, pův. č. T5/322 | | ZV66 | Veloziceras uhligi | Vašíček (1972), Pl. VI, fig. 2 | obloukovitá schránka, pův. č. T5/106 | | ZV28 | Veloziceras uhligi | Vašíček (1972), Pl. VI, fig. 1 | Akumulace několika jedinců, nejkoplet. je holotyp, pův. č. T5/267 | | ZV27 | Vespoceras cingulatum | | část jádra schránky | | JB454 | Wedekindella prima | Chlupáč a Turek (1983), Pl. 18, fig. 11 | isolovaná schránka, jádro | | Ich5348 | Werneroceras crispus | | | | p158 | Wernoceras | | | | p6052 |
|