| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Euciphoceras | | zesílená závitová část schránky gerontického jedince s původní perletí | | AN553 | Euciphoceras | | z větší části kompletní jedinec, laterálně deformovaný | | AN494 | Eulytoceras anisoptychium | Vašíček (1972), Pl. II, fig. 7 | fragment závitu se zřetelným žebrováním,pův. č. T5/97 | | ZV13 | Eulytoceras phestum | Vašíček (1972), Pl. II, fig. 1 | schránka se slabě zakřiv. žebry,pův. č. V1/097 | | ZV9 | Eulytoceras phestum | | a - mírně stlačená schránka, b- silněji stlačená schránka s řidšími žebry | | XB255 | Eulytoceras phestum | Vašíček (1972), Pl. II, fig. 6 | schránka se zřetel. jemnými liniemi mezi žebry,pův. č. K5/101 | | ZV12 | Eulytoceras raricinctum | Vašíček (1972), Pl. II, fig. 2 | malá, nedokonale zachovaná schránka,pův. č. V1/11 | | ZV10 | Euophidioceras rudens | | | | p1365 | Euophidioceras | | | | p3848 | Eupachydiscus insculensis | Vašíček (1992), Pl. III, fig. 1 | | | YA2031 | Eupachydiscus isculensis | AD Vašíček (1992), nevyobrazený kus diskutovaný na str. 169 | | | YA2009 | Euphidioceras | | | | YA130 | Euryrizoceras obesum (Barrande, 1866) | | část jádra schránky | | JB624 | Euryrizoceras obesum (Barrande, 1866) | | část jádra prohnuté schránky | | JB632 | Euryrizoceras Foerste, 1930 | | | | YA3110 | Euryrizocerina normata (Barrande, 1877) | AD Manda a Turek (2009), kus použit pro měření (str. 764) | neúplná schránka | | SM383 | Euryrizocerina normata (Barrande, 1877) | Manda a Turek (2009), Fig. 7G, H a Fig. 3D, G a 2 A, B, E, F | neúplná schránka se zbytky zabarvení a svalovými vtisky | | SM379 | Euryrizocerina normata (Barrande, 1877) | AD Manda a Turek (2009), měřený kus (str. 764) | neúplná schránka | | SM381 | Euryrizocerina normata (Barrande, 1877) | AD Manda a Turek (2009), měřený kus (str. 764) | neúplná schránka | | SM380 | Euryrizocerina normata (Barrande, 1877) | Manda a Turek (2009), Fig. 7D, E a Fig. 2C, D, G, H | neúplná schránka se zbytky zabarvení | | SM378 |
|