| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Geisonoceras rivale | | část jádra rovné schránky | | JB366 | Geisonoceras rivale | | část jádra rovné schránky | | JB558 | Geisonoceras rivale | | jedna izolovaná schránka a jedna podélně rozřízlá leštěná schránka (a-c) | | JB648 | Geisonoceras rivale | | část jádra rovné schránky | | JB367 | Geisonoceras rivale | | část jádra prohnuté schránky | | JB464 | Geisonoceras rivale | | úlomek izolované schránky | | JB650 | Geisonoceras | | jedna podélně rozřízlá leštěná schránka | | JB660 | Geisonoceras | | část jádra rovné schránky | | JB606 | Geisonoceras | | neúplné velké schránky | | LC16 | Geisonoceras | | část jádra rovné schránky | | JB553 | Geisonoceras | | řez jádrem rovné schránky | | JB573 | Germariceras germari | | | | p5424 | Germariceras germari | | | | p5413 | Goldringia gondola | Manda a Turek (2009), fig. 12 H-J | neúplná schránka | | SM323 | Goldringia gondola | Manda (2001), Pl. I, fig. 11 | část schránky | | JB337 | Goldringia gondola | Manda (2001), Pl. I, fig. 8-10 | část schránky | | JB335 | Goldringia gondola | Manda (2001), Pl. I, fig. 12 | část schránky | | SM5 | Goldringia gondola | Manda a Turek (2009), fig. 12 B-D | téměř úplná drobná schránka | | SM331 | Goldringia | Manda a Turek (2011), fig 3f | Větší část schránky, pozitiv | | SM342 | Goldringia | AD Manda a Turek (2011) | část schránky, pozitiv | | SM343 |
|