| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Isorthoceras Flower, 1962 | | 4 fragmenty jádra schránky | | JK19097 | Karsteniceras beyrichi | | lumachela špatně zachovaných schránek | | XB262 | Kionoceras bacchus | Manda (1996), fig. 3 | části zlomeného septa | | SM394 | Kionoceras doricum | | část jádra rovné schránky | | JB544 | Kionoceras doricum | | fragment ulity | | VF1005 | Kionoceras | | fragment ulity, pyritizovaný povrch | | VF1040 | Kionoceras | | vrcholy schránek | | LC83 | Kokenia tenuissima | | | | p6102 | Kokenia tenuissima | Chlupáč (1977), Pl. IV, fig. 4 | otisk schránky v hornině | | Ich5402 | Kopaninoceras affamoenum | | neúplná schránka | | LC22 | Kopaninoceras affamoenum | | neúplné schránky | | LC15 | Kopaninoceras barbarum | | část schránky | | LC86 | Kopaninoceras fluminense Meneghini, 1857 | AD. Manda et al. (2022/2023) | části korodovaných jader schránky | | SM406 | Kopaninoceras fluminense Meneghini, 1857 | AD. Manda et al. (2022/2023), Fig. 13C, D | lehce sploštělá schránka | | SM401 | Kopaninoceras fluminense Meneghini, 1857 | AD. Manda et al. (2022/2023), Fig. 13H | deska hlavonožcového vápence s asociací | | SM404 | Kopaninoceras fluminense Meneghini, 1857 | AD. Manda et al. (2022/2023), Fig. 13A | pozitiv, negativ | | SM400 | Kopaninoceras fluminense Meneghini, 1857 | | fragmenty jadra schránky | | SM409 | Kopaninoceras fluminense Meneghini, 1857 | AD. Manda et al. (2022/2023) | fragment jadra schránky | | SM407 | Kopaninoceras fluminense Meneghini, 1857 | Manda et al. (2022/2023), Fig. 13F | malá deska se třemi fragmenty schránek | | SM402 | Kopaninoceras fluminense Meneghini, 1857 | | dvě schránky, jádra | | VF138 |
|