Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Kopaninoceras | | izolovaná část schránky s bitumeny v komorách, bez čísla na kusu (znehodnotilo by jej), číslo je na krabičce | | SM188 |
Kopaninoceras | | | | e15 |
Kopaninoceras | | blok světle šedého bioklastického vápence s usměrněnými schránkami ortokonních hlavonožců | | e16 |
Kopaninoceras | | | | e17 |
Kopaninoceras | | neúplné schránky | | LC42 |
Kopaninoceras | | části schránky | | LC106 |
Kopaninoceras | | části schránek | | LC111 |
Kopaninoceras | | neúplné schránky | | LC8 |
Kopaninoceras | | neúplné schránky | | LC27 |
Kopaninoceras | | neúplné schránky | | LC30 |
Kopaninoceras | | neúplné schránky | | LC33 |
Kopaninoceras | | neúplné schránky | | LC60 |
Kopaninoceras | | deska černého leštěného cephalopodového vápence | | e2 |
Kopaninoceras | | jedna izolovaná schránka | | JB663 |
Kopaninoceras | | část jádra rovné schránky | | JB555 |
Kopaninoceras | | část schránky | | JK8278 |
Kopaninoceras | | část schránky (negativ) | | JK8282 |
Kopaninoceras | | zbytek schránky | | JK7903 |
Kopaninoceras | | částí schránky | | JK7949 |
Kopaninoceras | | části schránky | | LC139 |