| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Leptoceratoides pumilus | Vašíček (1972), Pl. IV, fig. 5 | volně vinutá schránka, pův. č. T4/17 | | ZV22 | Leptoceratoides subtilis | Vašíček (1972), Pl. VII, fig. 4 | juvenilní schránka, pův. č. T5/172 | | ZV33 | Lewesiceras manteli | | schránka velkého amonita rozpadlá do dvou kusů (a,b) | | e11 | Lewesiceras manteli | | izolovaná schránka | | e18 | Lewesiceras peramplus | | | | p5216 | Lewesiceras peramplus | | mladé stadium | | p2467 | Lewesiceras peramplus | | | | p2454 | Lewesiceras peramplus | | | | p3959 | Lewesiceras peramplus | | | | p3990 | Lyecoceras neptunicum | | část jádra rovné schránky | | JB346 | Lyecoceras neptunicum | | jádro rovné schránky | | JB386 | Lyecoceras neptunicum | | část jádra rovné schránky | | JB354 | Lyecoceras neptunicum | | část malé schránky | | JK7892 | Lyecoceras neptunicum | | izolovaná schránka | | JB645 | Lyecoceras neptunicum | | část jádra rovné schránky | | JB538 | Lyecoceras neptunicum | | část jádra rovné schránky | | JB571 | Lyecoceras neptunicum | | část jádra rovné schránky | | JB563 | Lyecoceras neptunicum | | jádro rovné schránky | | JB382 | Lyecoceras neptunicum | | nábrus jádra | | JB402 | Lyecoceras | | část jádra rovné schránky | | JB429 |
|