| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
| Lyecoceras | | část jádra rovné schránky | | JB481 | | Lyecoceras | | jedna schránka ve vápenci | | JB656 | | Lyecoceras | | podélně rozřízlá leštěná schránka (část) | | JB673 | | Lytoceras | | neúplné jádro schránky | | XA922 | | Lytoceras | Vašíček (1972), Pl. II, fig. 5 | silně deformovaná schránka,pův. č. KN8/27 | | ZV11 | | Lytoceras | | neúplné jádro schránky | | XA927 | | Lytoceras subfimbriatum | Vašíček (1972), Pl. I, fig. 7 | schránka s jemným žebrováním, pův. č. T4/3 | | ZV7 | | Lytoceras textum | Vašíček (1972), text. fig. 14 | poškozená schránka se zachovalými septálními liniemi | | ZV67 | | Lytoceras textum | Vašíček (1972), Pl. I, fig. 8 | dobře zachovalá schránka , pův. č. T5/43 | | ZV8 | | Macroscaphites binodosus | Vašíček (1972), Pl. IV, fig. 4 | schránka s neúplnou přímou částí, pův. č. M5/498 | | ZV21 | | Macroscaphites yvani | Vašíček (1972), Pl. IV, fig. 3 | schránka s neúplnou přímou částí, pův. č. KZ2/82 | | ZV20 | | Macroscaphites yvani | Vašíček (1972), Pl. V, fig. 1 | schránka se zachovalou aperturou,pův.č.M2/313 | | ZV24 | | Macroscapites tirolensis | Vašíček (1972), Pl. III, fig. 2 | neúplná spirálovitá část schránky,pův. č. T6/97 | | ZV15 | | Maenioceras undulatum | | | | p1987 | | Mandaloceras bohemicus | | část jádra schránky | | JB529 | | Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB592 | | Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB619 | | Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB521 | | Mandaloceras | | část jádra rovné schránky | | JB587 | | Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB593 |
|
![[ENG]](img/vlajka-english.gif)
English 
Předchozí