| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB620 | Mandaloceras | | jádro schránky | | JB503 | Mandaloceras | | jádro schránky | | JB504 | Mandaloceras | | | | p1361 | Mandaloceras | | část schránky - část obývací komory a fragmokonu | | VL2246 | Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB455 | Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB444 | Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB630 | Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB617 | Mandaloceras | | část jádra schránky | | JB618 | Manicoceras intumescens | | | | Ich5058 | Mantelliceras mantelli | | | | p3917 | Melchiorites blayaci | | stlačená schránka se zachovanou skulpturou | | XB250 | Melchiorites blayaci | Vašíček (1972), Pl. XIII, fig. 5 | jedinec s výraznými konstrikcemi na schránce i jádru, pův. č. T5/94 | | ZV58 | Melchiorites blayaci | Vašíček (1972), Pl. XIII, fig. 4 | jedinec s výraznými konstrikcemi na schránce i jádru, pův. č. T5/182 | | ZV57 | Melchiorites lechircus | | poškozená deformovaná schránka | | XB251 | Melchiorites melchioris | Vašíček (1972), Pl. XII, fig. 5 | schránka s dobře zachovalou strukturou, pův.č.T5/114 | | ZV56 | Melchiorites | | tělesně zachovaná schránka | | XB253 | Melchiorites | | silně stlačená schránka | | XB252 | Mesopuzosia indopacifica | Vašíček (1992), Pl. II, fig. 1-3; text. fig. 2 | | | YA2032 |
|