| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Mimagoniatites fecundus | | část schránky | | Ich5799 | Mimagoniatites fecundus | | úplná drobná schránka | | Ich5803 | Mimagoniatites fecundus | | otisk části schránky v hornině | | Ich5202 | Mimagoniatites fecundus | | | | Ich5205 | Mimagoniatites fecundus | | otisk téměř celé schránky se skulpturou | | Ich5222 | Mimagoniatites fecundus | | téměř úplná schránka se skulpturou | | Ich5229 | Mimagoniatites fecundus | | téměř úplná schránka | | Ich5232 | Mimagoniatites fecundus | | téměř úplná a část schránky | | Ich5805 | Mimagoniatites fecundus | | dvě drobné schránky | | Ich5809 | Mimagoniatites fecundus | | | | p4721 | Mimagoniatites fecundus | | část schránky | | Ich5209 | Mimagoniatites fecundus | | část schránky | | Ich5211 | Mimagoniatites fecundus | Chlupáč a Turek (1983), Pl. 6, fig. 10 | otisk schránky v hornině, positiv | | Ich5217 | Mimagoniatites fecundus | Chlupáč a Turek (1983), Pl. 6, fig. 2 | otisk schránky v břidlici | | Ich5218 | Mimagoniatites fecundus | | otisk malé schránky, negativ k inv.č. ICh5807 | | Ich5221 | Mimagoniatites fidelis | | | | p100 | Mimagoniatites fidelis | | | | p109 | Mimagoniatites fidelis | | | | p99 | Mimagoniatites | | deformed, nearly complete shell | | Ich45 | Mimagoniatites | | otisk částí schránek | | Ich5670 |
|