| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Nautiloidea | | | | Ich6262 | Nautiloidea | | velká schránka | | VK97 | Nautiloidea | | othokonní nautiloid | | p5938 | Nautiloidea | | | | p1776 | Nautiloidea | AD, Šnajdr (1955), (věstník ÚÚG), druhá část předána dr. Fialovi (Nár. muzeum) | protáhlý kónický útvar vyplněný kalcitem, není patrná skulptace | | MŠ6521 | Nautiloidea | | | | Ich6264 | Nautilus bohemicus | | jádro stočené schránky, viditelná septa | | JB388 | Nautilus galea | | Lima dichotoma, jádro s částečně zachovanou skulpturou | | p6144 | Nautilus | | část schránky | | RV139 | Nautilus | AD Vašíček (1992) | | | YA2026 | Nautilus | AD Vašíček (1992) | | | YA2028 | Nautilus | AD Vašíček (1992) | | | YA2027 | Neaedyceras branzovensis | Manda (2001), Pl. I, fig. 1 | část schránky | | SM6 | Neaedyceras branzovensis | Manda (2001), Pl. I, fig. 6-7 | část schránky | | SM2 | Nephriticerina chuchlensis | Manda (2001), Pl. I, fig. 16-17 | část schránky | | SM1 | Nucleoceras | | střední část jádra schránky | | JB391 | Oocnoceras sociale | | část jádra prohnuté schránky | | JB545 | Oonceras imperiale | | část jádra prohnuté schránky | | JB457 | Oonoceras acinaces | Manda a Turek (2009), Fig 2 B | neúplná schránka | | SM388 | Oonoceras acinaces | Manda a Turek (2009), Fig. 3E, F | neúplná schránka | | SM385 |
|