| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Orthoceras araneosum | | | | p1258 | Orthoceras bacchus | | | | p1262 | Orthoceras bisignatum | | | | XA806 | Orthoceras bisignatum | | neúplné schránky | | YA304 | Orthoceras bisignatum | | fragment tělesně zachované schránky | | XA340 | Orthoceras bisignatum | | částečně usměrněné schránky a pěkné úlomky mechovek | | PB693 | Orthoceras bisignatum | | dva úlomky schránek | | YA41 | Orthoceras bisignatum | | jádro schránky, kus označen: C613 | | CW1480 | Orthoceras bisignatum | | pozitiv a negativ neúplné, částečně 3D schránky s probořenou obývací komorou | | PB1191 | Orthoceras bisignatum | | špatně zachovalá schránka | | MD103 | Orthoceras bisignatum | | usměrněné schránky hlavonožců v oolitické železné rudě | | BB717 | Orthoceras bisignatum | | část schránky porostlá mechovkou, +a - | | YA51 | Orthoceras bisignatum | | úlomky schránek | | YA307 | Orthoceras bisignatum | | úlomek schránky v pelokrabonátu | | YA50 | Orthoceras bisignatum | | jedinci porostlí mechovkami, Declivolithus novaki | | YA310 | Orthoceras bisignatum | | část 3D schránky ve vápenci - možno řezat! | | PB689 | Orthoceras bisignatum | | incomplete shell | | PB27 | Orthoceras bisignatum | | fragment jádra schránky | | JK19088 | Orthoceras bisignatus | | neúplné schránky | | YA299 | Orthoceras bohemica | | | | SZ75 |
|