Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Měkkýši > Hlavonožci

Hlavonožci (Cephalopoda)

      Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Orthocerasvelká /13cm dlouhá/ schránka a,b PB38
Orthocerasčást schránky, jádro PB480
Orthocerasnegativ části schránky v konkreci (ze skulpturou) PB494
Orthoceras PP548
Orthocerasfragment velké schránky zach. v křemité konkreci VK105
Orthocerasschránka SZ73
Orthoceraspozitiv+negativ SZ74
Orthoceras38 mm dlouhá část schránky VL1818
Orthoceras XB342
Orthocerasschránka v hornině YA3075
Orthocerasmeraspidní jedinec - transitory pygidium a posunutý trup (otisk vnitřní a vnější strany exoskeletonu) MŠ6049
Orthoceras Ich6186
OrthocerasAD Peršín a Budil (2009), Český kras, lokalita 5. 1 a 5. 2pozitiv části velké (a) a negativ části malé (b) příčně žebrované schránky JP15
Orthoceras p2025
OrthocerasZbytky ca 10 špatně zachovalých schránek v šedočerném jílovci PB752
Orthocerasnejvětší nalezený jedinec p3864
Orthocerasthree fragments with nice sculpture (a, b, c) XA902
Orthocerasrozpadlé úlomky schránky v konkreci (pozitiv a negativ, a,b) PB495
Orthoceraspozitiv+negativ SZ66
Orthoceras PB718

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]