| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Orthocerida | | část jádra rovné schránky | | JB601 | Orthocerida | | deformovaná drobná, ale robustní schránka se širokou obývací komorou | | AH42 | Orthocerida | | fragment schránky (pův. Kách.č. CK871) | | KP692 | Orthocerida | | fragment schránky, s mechovkou? (pův. Kách.č. CK770) | | KP694 | Orthocerida | | schránka, špatné zachování (pův. Kách.č. -) | | KP697 | Orthocerida | | schránka (pův. Kách.č. CK338) | | KP695 | Orthocerida | | schránka (pův. Kách.č. CK744) | | KP696 | Orthocerida | | fragment schránky s mechovkou (pův. Kách.č. CK686) | | KP690 | Orthocerida | | fragment (pův. Kách.č. CK669) | | KP691 | Orthocerida | | fragment schránky s anulací, vedle fragment schránky konulárie (pův. Kách.č. CK763) | | KP689 | Orthocerida | | část schránky | | KP1247 | Orthocerida | | fragmenty schránek, pozitiv a negativ | | CW836 | Orthocerida | | část schránky | | JK8012 | Orthocycloceras fluminense | | část izolované schránky | | JB651 | Orthocycloceras fluminense | | část schránky | | JK19019 | Orthocycloceras | | část schránky | | VF1253 | Orthocycloceras tluminense | | část jádra stočené schránky | | JB451 | Orthocycloceras tluminense | | část jádra rovné schránky | | JB527 | Otomaroceras flexum | Manda a Turek (2009), fig. F-1 | neúplná schránka | | SM324 | Otomaroceras flexum | | neúplná schránka ve dvou kusech | | SM327 |
|