| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Parakionoceras originale | AD Štorch, Manda, Loydell, 2014 | otisk, část schránky | | YA2980 | Parakionoceras originale | | část jádra rovné schránky | | JB575 | Parakionoceras originale | | část jádra rovné schránky | | JB479 | Parakionoceras originale | | část jádra rovné schránky | | JB471 | Parakionoceras originale | | jedna podélně rozřízlá izolovaná schránka (část) | | JB674 | Parakionoceras originale | | | | p1264 | Parakionoceras originale | | část ulity | | VF1214 | Parakionoceras originale | | fragment ulity poškozené tlakem | | VF1215 | Parakionoceras originale | | koncová část ulity | | VF1227 | Parakionoceras originale | | negativ části schránky | | AH187 | Parakionoceras originale | | část schránky s podélným rýhováním | | AH80 | Parakionoceras originale | | část schránky se skulpturou | | AH261 | Parakionoceras originale | | část schránky | | AH101 | Parakionoceras originale | | neúplná schránka (část) | | AH191 | Parakionoceras originale | | neúplná schránka (část) | | AH192 | Parakionoceras originale | | část schránky | | AH216 | Parakionoceras originale | | negativ části schránky se skulpturou | | AH347 | Parakionoceras originale | | část velké stlačené schránky | | AH225 | Parakionoceras originale | | část deformované, částečně 3D schránky se skulpturou | | AH169 | Parakionoceras originale | | část jádra rovné schránky | | JB489 |
|