| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Parakionoceras originale | | neúplná schránka | | VF524 | Parakionoceras originale | | neúplná schránka | | VF529 | Parakionoceras originale | | neúplná schránka | | VF530 | Parakionoceras originale | | 2 mlži indet. | | JK11290 | Parakionoceras originale | | část jádra rovné schránky | | JB484 | Parakionoceras originale | | část jádra rovné schránky | | JB488 | Parakionoceras originale | | část jádra rovné schránky | | JB497 | Parakionoceras originale | AD Štorch, Manda, Loydell, 2014 | velký fragment schránky | | YA2967 | Parakionoceras originale | AD Štorch, Manda, Loydell, 2014 | otisk, fragment schránky | | YA3012 | Parakionoceras | | část schránky | | AH425 | Parakionoceras | | neúplná schránka | | LC12 | Parakionoceras | | část schránky | | VF676 | Parakionoceras | | část schránky | | VF383 | Parakionoceras | | část schránky | | VF226 | Parakionoceras | | část schránky | | VF657 | Parakionoceras | | část schránky | | AH432 | Parakionoceras | | | | p5923 | Parakionoceras | | neúplná schránka | | LC23 | Parakionoceras | | izolovaná schránka | | JB683 | Parakionoceras | | deformovaná část schránky, pozitiv | | AH314 |
|