| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Phragmoceras munthei | Manda (2007), fig. 3AB | | | SM82 | Phragmoceras munthei | | | | SM88 | Phragmoceras munthei | Manda (2007), fig. 3E | | | SM87 | Phragmoceras munthei | | | | SM93 | Phragmoceras munthei | | | | SM85 | Phragmoceras munthei | Manda (2007), fig. 3D | | | SM86 | Phragmoceras munthei | Manda (2007), fig. 3FG | | | SM81 | Phragmoceras munthei | | | | SM89 | Phragmoceras | | | | SM97 | Phragmoceras | | jádro prohnuté schránky | | JB502 | Phragmoceras | | | | p3862 | Phragmoceras | | svalové vtisky | | p3863 | Phragmoceras | | malý fragment schránky | | VF717 | Phragmoceras | | malý fragment schránky | | VF716 | Phragmoceras | | | | PB1036 | Phragmoceras | | část deformované schránky, pozitiv a negativ (a, b) | | PB1033 | Phragmoceras | | | | SM416 | Phragmoceras | | část schránky | | VF1026 | Phragmoceras | | část schránky | | VF1025 | Phragmoceras | | část schránky | | VF1024 |
|