| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Phragmoceras | | fragment schránky | | VF1096 | Phragmoceras | | část ulity | | VF1169 | Phragmoceras | | část zahnuté schránky | | JK7953 | Phragmoceras ventricosum | Manda (2007) Fig. 7 | | | SM77 | Phragmoceras ventricosum | | | | SM76 | Phragmoceras ventricosum | Manda (2008a), fig. 3AD | | | SM74 | Phylloceras (Hypophylloceras) | Vašíček (1972), Pl. I, fig. 1 | silně deformovaná schránka, pův. č. T5/368 | | ZV1 | Phylloceras (Hypophylloceras) thetys | | a - stlačená schránka, b- úlomek větší schránky s jemnou skulpturou | | XB258 | Pinacites jugleri | | viz lokalita: I. Chlupáč 1959, str. 477-478, dokladové kusy pro svrchnoeifelské stáří | | p5027 | Pinacites jugleri | | neúplné schránky v navětralé hornině, dokladový materiál pro svrchnoeifelské stáří | | Ich5775 | Pinacites jugleri | | necelá schránka, jádro | | Ich5345 | Pinacites jugleri | | části schránek | | Ich5770 | Pinacites jugleri | | část schránky | | Ich5772 | Pinacites jugleri | | neúplné schránky v navětralém vápenci | | Ich5777 | Pinacites jugleri | | část schránky | | Ich5769 | Pinacites jugleri | | viz. lokalita: I. Chlupáč 1959, str. 477-478neúplné schránky v navětralé hornině, dokladový materiál pro svrchnoeifelské stáří | | Ich5776 | Pinacites jugleri | | | | p147 | Pinacites jugleri | | | | p151 | Pinacites jugleri | | | | p273 | Pinacites jugleri | | část schránky | | Ich5347 |
|