| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Pinacites jugleri | Chlupáč a Turek (1983), Pl. 16, fig. 6 | část schránky, jádro | | Ich5346 | Pinacites jugleri | | část volné schránky | | Ich5361 | Pinacites jugleri | | část schránky | | Ich5778 | Pinacites jugleri | | | | p164 | Pinacites jugleri | | | | p166 | Pinacites jugleri | | | | p5357 | Pinacites jugleri | | neúplná schránka | | Ich5343 | Pinacites jugleri | | špatně zachovaná schránka ve vápenci | | Ich5344 | Pinacites jugleri | | části schránek | | Ich5771 | Pinacites jugleri | | část schránky | | Ich5768 | Pinacites jugleri | | jeden kus, vitrina I/6 | | p159 | Placenticeras orbignyanum | | | | p5409 | Placenticeras orbignyanum | | | | YA809 | Placenticeras semiornatum | Vašíček (1992), Pl. V, fig. 3 | fragment schránky | | YA2033 | Plagiostomoceras culter (Barrande, 1866) | AD. Manda et al. (2022/2023) | fragment jadra schránky v hornině | | SM408 | Plagiostomoceras | | část jádra prohnuté schránky | | JB569 | Plagiostomoceras | | neúplné schránky | | LC7 | Plagiostomoceras | | část jádra rovné schránky | | JB490 | Plagiostomoceras | | část jádra rovné schránky | | JB599 | Plagiostomoceras | | část jádra rovné schránky | | JB472 |
|