Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Platyceras | | 5x ulita | | VL2247 |
Platyceras | | část ulity | | VF996 |
Platyceras | | fragment ulity | | VF1201 |
Platyceras | | fragment ulity | | VF1203 |
Platyceras | | fragment ulity | | VF965 |
Platyceras | | 2x ulita | | JK18308 |
Platyceras | | část ulity | | VF1226 |
Platyceras | | ulita z větší části zakrytá horninou | | AH357 |
Platyceras | | část orthonychidní schránky | | AH307 |
Platyceras | | deformovaná neúplná ulita | | AH366 |
Platyceras | | nekompletní jádro ulity (Koš. č. 2506) | | KOS1295 |
Platyceras | | část ulity (většina zakryta horninou) | | AH334 |
Platyceras | | část ulity (Košanovo č. 1370) | | KOS1769 |
Platyceras | | ulity v hornině, vhodná preparace | | YA2687 |
Platyceras | | část schránky | | VF235 |
Platyceras | | menší schránka | | VF66 |
Platyceras | | neúplná schránka | | VF559 |
Platyceras | | neúplná schránka | | VF560 |
Platyceras | | schránka | | VF469 |
Platyceras | | schránka | | VF471 |