| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Platyclymenia | | úlomek schránky | | Ich5054 | Pleurorthoceras | | podélný řez schránkou | | CW2026 | Pleurorthoceras | | část jádra prohnuté schránky | | JB415 | Pomerantsoceras castor | | dvě drobné schránky (jedna ve vápenci) | | SM319 | Pomerantsoceras pollux | | drobná schránka | | SM317 | Pomerantsoceras pollux | | XXXXChybí krabičkaXXXXX | | SM318 | Pomerantsoceras pollux | | drobná schránka | | SM321 | Pomerantsoceras pollux | | drobná schránka | | SM322 | Pomerantsoceras pollux | | fragment větší schránky | | SM316 | Pomerantsoceras pollux | Manda & Turek (2009), Fig. 6 (v publikaci chybně uvedeno inv.č. SM 323) | drobná schránka | | SM320 | Pomerantsoceras pollux | | drobná schránka | | SM888323 | Prismatophyllum manipulatum | | | | RP69 | Procheiloniceras | | úlomek schránky s dobře zachovanou skulpturou | | XB254 | Procheloniceras albrechtiaustriae | Vašíček (1972), Pl. XI, fig. 2 | mírně poškozená schránka, pův. č. KN7/24 | | ZV49 | Procheloniceras albrechtiaustriae | Vašíček (1972), Pl. X, fig. 6 | téměř úplná lechce deformovaná schránka, pův. č. KN7/37 | | ZV46 | Procheloniceras pachystephanum | Vašíček (1972), Pl. XI, fig. 1 | značně poškozená schránka, pův. č. M1/094 | | ZV48 | Prodeshayesites | Vašíček (1972), Pl. XI, fig. 3 | juvenilní schránka,pův. č. V5/24 | | ZV50 | Prodeshayesites | Vašíček (1972), Pl. XI, fig. 4 | neúplná schránka,pův. č. V1/037 | | ZV51 | Protetragonites crebrisulcatus | Vašíček (1972), Pl. III, fig. 5 | schránka s plochými žebry,pův.č. M5/260 | | ZV18 | Protetragonites obliquestrangulatus obliquestrangulatus | Vašíček (1972), Pl. III, fig. 4 | deformovaná schránka,pův. č. T6/40 | | ZV17 |
|