| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Pseudocycloceras | | část přímé schránky | | VF269 | Pseudocycloceras | AD Štorch, Manda, Loydell, 2014 | část schránky | | YA2975 | Pseudocycloceras | | část jádra rovné schránky | | JB508 | Pseudocycloceras | | neúplná velká schránka v konkreci | | SM392 | Pseudocycloceras | | část jádra rovné schránky | | JB600 | Pseudocycloceras | | části schránek | | LC55 | Pseudocycloceras | AD Manda et al. (2022/2023) | dva fragmenty schránek | | SM410 | Pseudocycloceras | | část jádra rovné schránky | | JB512 | Pseudocycloceras | | izolovaná schránka | | JB680 | Pseudogaploceras liptoviense | | stlačená schránka se zachovaným ústím | | XB257 | Psilotissotia chalmasi | Vašíček (1972), Pl. XIV, fig. 6 | neúplný jedinec,pův. č.T6/85 | | ZV64 | Psilotissotia | Vašíček (1972), Pl. XIV, fig. 5 | silně stlačená schránka,pův. č.M1/1 | | ZV63 | Ptenoceras alatum | | část jádra stočené schránky | | JB440 | Ptenoceras alatum | | | | p820 | Ptenoceras alatum | | část jádra prohnuté schránky | | JB426 | Ptenoceras alatum | | | | p227 | Ptenoceras alatum | | kusy s původní ozdobou, patrno nasazení bočních trnů | | YA258 | Ptenoceras alatum | | | | YA86 | Ptenoceras alatum | | jádro schránky(Koš. č. 2799) | | KOS1263 | Ptenoceras alatum | | ulita | | CW1428 |
|